Já se pokusím velmi stručně zareagovat nejprve na vystoupení pana místopředsedy Poslanecké sněmovny Okamury, který kritizoval českou zahraniční politiku. Pane místopředsedo, prostřednictvím vaším, opravdu je potřeba si ujasnit pojmy. Evropský parlament je přímo voleným zákonodárným sborem, který svůj mandát odvíjí od voličů v České republice. A není v kompetencích ani premiéra, ani ministra zahraničních věcí, aby prostřednictvím přímo zvolených europoslanců prosazoval zahraniční politiku České republiky. To prostě možné není. To za prvé.

Za druhé mě zaujala vaše pasáž o přezkumu, který proběhl v Maďarsku. Vy jste říkal, nebo jsem to tak pochopil, že věříte více maďarské vládě než naší. Já bych se také chtěl zeptat, jestli té maďarské vládě věříte ve všem včetně postoje maďarského ministra pro národnostní politiku pana Potápiho, který říká, že Benešovy dekrety jsou ďábelská věc a je potřeba je zrušit. To si nemyslím, že je v zájmu České republiky. Je potřeba na to upozornit.

Obecně k diskusi, jak se tady rozbíhá. Kdybych mohl postupně vyvracet všechna ta tvrzení, je možná škoda, že se neposloucháme. Já jsem tady od začátku jasně vyjmenoval jednotlivá ustanovení globálních kompaktů. Mimochodem se tady spojují dvě věci dohromady. Z úst předřečníků padalo, že je tady velký odpor Maďarska a Spojených států k oběma kompaktům. To samozřejmě není pravda. Ten takzvaný uprchlický kompakt je dokument, který během sjednávání nevzbudil žádné emoce, ani Maďarsko, ani Spojené státy od něj neodstoupily. Pokud bychom si tady odhlasovali, že odstupujeme od uprchlického kompaktu, budeme prvním státem na světě, který tak udělá. A pro to nevidím vůbec žádný důvod.