Když ČSSD před více než deseti lety prosadila profesionalizaci armády, důvody pro tento krok byly stejné jako dnes. Již tehdy jsme si uvědomovali, že naučit se používat moderní zbraňové systémy a získat potřebné návyky pro službu v moderních ozbrojených silách chce více času, než několik měsíců „vojny“.

Argument, že povinná vojenská služba vštípí našim mladým lidem tolik potřebný pocit disciplíny, má dnes řadu zastánců a třeba právě pan hejtman Čunek se jím rád ohání. Nicméně ruku na srdce, nepřeceňujme až příliš ono romantické vnímání povinné vojenské služby a to, co mladým mužům služba v uniformě skutečně přinesla. Navíc v dnešním světě nelze chtít zodpovědnost za výchovu mladých lidí přenášet z rodiny a školy na armádu. Hledejme spíše způsoby, jak mohou rodina a škola lépe přispět k formování mladých lidí.

Návrhy pana Čunka o tom, že mladí lidé „mají vzít lopatu do ruky“, mi zní pomalu jako z roku 1914, totiž s cílem vycvičit co nejvíce demotivovaných vojáků jako „potravu pro děla“. Takovou armádu nechceme. Takovou armádu nemáme kde ubytovat, takovou armádu nelze dnes použít už ani ke střežení důležitých objektů. Takovou armádu si ani nemůžeme finančně dovolit. Zaráží mě proto, že i ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO by o tom byl ochoten přemýšlet. Naopak plně se ztotožňuji se slovy bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého, který povinnou vojnu označil za překonaný koncept.