Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, já bych nevystupoval, kdyby moje jméno nepadlo z úst jednoho z řečníků. A když už tedy to slovo mám, tak to vezmu trošku zeširoka.

Pan kolega Kalousek zde argumentoval jakýmsi oslabováním pozice Poslanecké sněmovny vůči prezidentovi republiky. Samozřejmě jako předsedu Poslanecké sněmovny by mě takováto věc netěšila, pokud by to bylo něco nového. Nicméně pokud se podívám zpět, tak si vzpomenu na otázku Lisabonské smlouvy, kdy Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu jednoznačně ratifikovaly Lisabonskou smlouvu a prezident republiky odmítl podepsat. Tehdejší vláda namísto toho, aby vedla zásadní spor s prezidentem republiky, vyjednala jakýsi dodatek, který zde poté prohlasovala. A já se ptám: Nebylo toto založení jisté tradice a posílení role prezidenta republiky? A pokud ano, kdo za to může? Rozhodně ne Poslanecká sněmovna, ale tehdejší vládní koalice. A to si myslím, že je věc nesrovnatelná se situací, která je tady dnes. Tolik tedy na margo poznámek o oslabování Poslanecké sněmovny.

Pokud je nám tady vyčítána kvalita legislativního procesu, tak samozřejmě ten může být různý a různě kvalitní. Nicméně pokud je zde kritizováno to, že zákon bude ve druhém čtení přepsán nebo nějakým zásadním způsobem doplněn, tak to taky není nic nového. Já si dokonce pamatuji případ, kdy sem přišel zákon ze Senátu a z toho zákona zbyl akorát název, všechno ostatní tam dodala vládní koalice - ne ta současná, ta minulá.

Takže je opravdu dobré mít historickou paměť. Problém je, že my jsme tady v Poslanecké sněmovně již dlouho a čas od času nám historická paměť chybí. Takže v zájmu férovosti diskuse bych opravdu apeloval na to, abychom argumenty nepoužívali účelově, ale abychom si ve chvíli, kdy argumentujeme a snažíme se dostat podporu pro svoje stanovisko, vzpomněli, jak jsme tady hlasovali a jak jsme vystupovali v minulosti. Atmosféře v Poslanecké sněmovně to zcela jistě prospěje. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)