V Rakousku je to tak, že když jsou lidé naštvaní na politicko-intelektuálskou třídu, volí tamní Svobodné (Freiheitliche Partei Österreichs). Když se chtějí angažovat v něčem skutečně protisystémovém, vstupují do téže strany. V novinách se o ní píše, že je populistická až fašistická, ale všichni vědí, že je to součástí hry.

V České republice je skutečná opozice rozdrobená. Skoro každý, kdo chce něco změnit, založí vlastní stranu či hnutí, pak začne bojovat proti "konkurentům" se stejným programem a jediným výsledkem je spousta vynaložené energie a arogantní vládnoucí elita vychutnávající si národ neschopný se domluvit.