Od určité doby se Řím přestal starat o svou bezpečnost a utápěl se v prostopášnostech všeho druhu. Možná někteří z vás viděli televizní seriál, tuším, že se jmenoval “Já, Claudius“. Výraznou postavou tohoto seriálu byl ten, který svou zvráceností nastartoval budoucí pád celé říše – Gaius Caesar Augustus Germanicus, nebo-li všeobecně známý pod přezdívkou Caligula - botička. Císař (4. v pořadí) původně demokratického uspořádání v Římě, které se postupně měnilo v autokratický režim. Caligula ovšem netrestal pouze ty, o kterých si myslel, že mu škodí, ale kohokoliv, kdo se nechtěl přizpůsobit jeho zvrácenému stylu, nespoutanému holdování alkoholu a hledání potěšení v rozkoši s chlapci a ženami.

Výrazně se spoléhal ve svém vládnutí, jako vůbec první mezi vládci Říma, na propuštěné otroky – barbary, a přispěl tak k jejich neustále se zvyšujícímu vlivu, který se pro tuto největší světovou říši své doby stal nakonec sebevražedným. Tito propuštěnci ho popuzovali proti senátorům (dnes bychom to mohli přirovnat proti těm, co chtějí zachovávat tradici ve jménu zachování života na zemi. Těm, kterým se dnes říká konzervativci a označuje se různými slovy končícími na fob. Například homofobové, islamofové atd.) Ale, a to hlavně, nabádali ho k páchání výstředností a zvráceností všeho druhu.

Ve čtvrtém roce své vlády byl zavražděn, neboť už si v Římě nikdo nebyl jistý ničím, senátoři a jejich rodiny byli vyvražďováni, jeho zpupnost dosahovala až nepochopitelných rozměrů, sám se nechal jmenovat bohem.

Proč o tom píši. Většina obyvatel antického Říma byli slušní a pracovití lidé. Pouze věrchuška nevěděla „roupama co dělat“. Protože však své hodnoty nebránili, bylo jim to lhostejné, o tehdejší politiku se nestarali a dokonce i Caligulu z nevědomosti zbožšťovali, tak i během Caligulovy vlády, vlivem jeho mamutímu rozhazování za nesmysly příčící se zdravému rozumu, zavládl v Římě hlad. Caligula byl pro jejich chápání příliš bohatý, mocný. I dnes jsou lidé ochotni věřit tomu, že když je někdo tolik bohatý, že to přesahuje jejich chápání, že nebude mít chuť své bohatství ještě rozšiřovat na jejich úkor. Opak je však pravdou. Ti bohatí jsou neustále bohatšími a střední třída padá do chapadel chudoby. 8 nejbohatších lidí světa vlastní víc než polovinu světového bohatství.

A právě tito megabohatci (nevědouce“ roupama co dělat“) podporují prostřednictvím svých nadací různé, vysoce ziskové, avšak tzv. „neziskové organizace“ (omlouvám se těm skutečně neziskovým, které se starají o potřebné a nemocné).