Jedna plíživá, která však číhá na mnohé, tak nějak už dlouhou dobu stojí mimo mediální zájem. Zrůdná exekuční praxe vycházející z fakticky protiústavního zákona 120 z roku 2001, která vede k nesmírnému nárůstu lidí bez domova, k předčasným úmrtím i sebevraždám.
Pokud bychom spočítali ona úmrtí, tak bychom se mohli dostat ke skutečně hrozivým číslům i když se může zdát, že exekuce snad už ani nejsou. Nikdo o tom nepíše. Není to takzvaně mediálně sexy. Z postižených o tom nikdo psát ani nemůže, protože mu zabaví všechno včetně počítače. Takový člověk už má úplně jiné starosti, než psát. Ročně je však v naší zemi zahájeno cca 900 tisíc exekucí.
Paradoxem ovšem je, že výše zmíněný exekuční zákon, dělá z věřitelů věčné čekatele na své peníze a dlužníků doživotní plátce, ovšem často ne věřitelům, ale exekutorům a advokátům, kteří se na dluh přisáli.
Většina prostředků vygenerovaných exekucemi totiž jde na odměny exekutorům, kteří jsou dle tohoto zákona přednostně uspokojováni. I když třeba exekutor vymáhá alimenty, tak výnos z exekuce nejde přednostně dítěti, ale exekutorovi.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Hannig