Čtyřicet tisíc diváků se rozjíždí do svých domovů důmyslným systémem moderních rychlotramvají a pozemním metrem, ve kterém se mísí s turisty, studenty vracejícími se na koleje a všudypřítomnými manažery spěchajícími z nebo na rušné mezinárodní letiště. Noc je mladá a Ostrava nikdy nespí.
Fantazie? Sci-fi? Jistě. Ale to bylo kdysi i Dvacet tisíc mil pod mořem.
Pravda, současnost tak úplně nenaznačuje, že by „černé srdce republiky" mělo právě takovou budoucnost.
Máme v naší zemi dva regiony, které oplývají skutečně velkými strukturálními problémy. Jsou to hnědouhelné a chemické severní Čechy spolu s černouhelnou a hutnickou severní Moravou. Dva regiony, které přes velké změny v posledních dvou desetiletích stále stojí na těžbě a těžkém průmyslu. Kraje, které dostávají zabrat i jinak.
Mají nejhorší parametry životního prostředí. Stačí se podívat na data Českého statistického úřadu. Například v roce 2016 vytvořili velcí producenti na Ostravsku skoro 180 tisíc tun emisí. Na Ústecku to bylo více než 60 tisíc tun. Kdyby se sečetly údaje za všechny ostatní kraje DOHROMADY, tak je to jen o něco málo více, než oněch 60 tisíc ústeckých tun.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV