Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

já se velmi ráda vyjádřím k zákonu státní sociální pomoci, protože to je velmi důležitý zákon, a chtěla bych hned na začátku říct, že my s těmi obecnými principy, tak jak je tady představoval pan ministr, souhlasíme. Je to především to, že dávka má podporovat a oceňovat rodiny nebo osoby, které se snaží svoji situaci zlepšit prací, ale i odpovědným přístupem k zajištění bydlení a k výchově nezaopatřených dětí. 

Také souhlasíme samozřejmě s tím, že ten systém nepojistných dávek je v současné době poměrně složitý, takže určitě je dobré ho zjednodušit a zpřehlednit pro klienty. 

Také jsem moc ráda slyšela od pana ministra, že tady uváděl, že to, že bude zavedena superdávka, bude znamenat individuálnější práci lidí a zaměstnanců Úřadu práce s klienty. To je to, po čem jsem volala dlouhodobě, protože si myslím, že to je velmi, velmi důležité pracovat s tou osobou a s tou rodinou a i poznat veškeré ty její potřeby a na to nějakým způsobem reagovat potom v dávkovém systému. 

S čím jsem ale od začátku měla problém, a to je v podstatě už poměrně dlouhá doba, protože poprvé se začalo uvažovat o sloučení některých dávek, vlastně v době, kdy jsem ještě seděla na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak to bylo to, že vlastně superdávka ruší čtyři dávky dvou různých dávkových systémů, které historicky měly vždycky odlišnou filozofii a byly určeny úplně odlišným cílovým skupinám. Takže tak, jak tady zaznělo, je to vlastně přídavek na dítě a příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory a pak dvě dávky, jedna na živobytí a doplatek na bydlení z hmotné nouze. Logicky tedy, když se nad tím zamyslíme, tak je velmi složité nastavit podmínky pro tu jednu novou dávku tak, aby pokryly obě ty skupiny z těch dvoudávkových systémů. Hodně se to projevuje například při právě nastavování toho majetkového testu.