Klasickým příkladem je řízení o příspěvcích na péči (dříve bezmocnost). Základním stavebním kamenem pro rozhodnutí zda příspěvek bude přiznán, je sociální šetření pracovníka sociálního odboru. Výstupem z tohoto šetření je zpráva pro lékaře Lékařské posudkové služby (LPS), který na základě tohoto sociálního šetření a dalších dokumentů, zejména lékařských zpráv a posudků, rozhodne o přidělení příspěvku a o jeho výši. Rozhodnutí zda příspěvek bude, nebo nebude přiznán, včetně příslušného stupně, je dáno na základě zákona, který dává jasná kritéria pro jeho přiznání. Tato kritéria jsou rozdělena do deseti základních životních potřeb. Každá z těchto životních potřeb se hodnotí buď ano, nebo ne, tedy zda lze přiznat, nebo nikoliv.

Před nástupem ministra Drábka a jeho novelou se posuzovalo 36 úkonů péče o vlastní osobu a úkonů soběstačnosti, které mnohem detailněji popisovaly stav klienta a jeho schopnosti zvládat určité životní potřeby a situace. Pokud odhlédneme od kvality pracovníků, kteří provádějí samotná sociální šetření a jejich zpráva jednoznačně vyzní v tom smyslu, že klient je soběstačný, nedává to pak prostor lékaři LPS k přiznání příspěvku, neboť nejsou splněna potřebná, respektive zákonná kritéria. Takováto věc nakonec všem zúčastněným přináší jen problémy, stres a pocit bezmocnosti.