Před 83 lety 30. listopadu 1938 byl v pražském Rudolfinu Národním shromážděním zvolen třetím prezidentem republiky (Česko-Slovenské republiky již s autonomií Slovenska a Podkarpatské Rusi) JUDr. Emil Hácha. Člověk, jehož život a dílo v právu, umění i politice většina lidí nezná a má jej spojeného s dlouho vštěpovanou nálepkou údajného kolaboranta a zrádce. Ve skutečnosti nesmírně zajímavá postava našich dějin s tragickým osudem muže, který se dobrovolně rozhodl obětovat svoje jméno, čest a reputaci v nejtěžších chvílích našeho národa ve 20.století. Věděli jste např., že mu ke zvolení blahopřál dopisem z exilu Edvard Beneš? Že v tragické noci ze 14. na 15.března 1939 odmítal přijmout Hitlerovy podmínky a teprve po zdravotní indispozici a německé povzbuzující injekci ustoupil brutálnímu nátlaku jen několik hodin před obsazením zbytku Československa (které by začalo tak jako tak)? Že nenáviděl nacistické pohlaváry, zejména Heydricha a Franka, kterých se fyzicky bál? Že si tzv. projevy loajality (např. telegramy k narozeninám Hitlera) nechával “platit” propouštěním desítek vězňů z koncentračních táborů (studentů zatčených 17.11.1939)? Že věděl o spolupráci domácího a zahraničního odboje včetně zapojení jím vybraného předsedy protektorátní vlády gen. Eliáše a podporoval jej? Že od roku 1943 už podle poválečného rozhodnutí československých soudů v kauze tzv. protektorátní vlády už s ohledem na zdravotní stav neodpovídal za svoje činy a fakticky úřad prezidenta nevykonával (byl zastoupen předsedou protektorátní vlády a např. místo podpisu bylo využíváno razítko)? Že byl na prahu smrti na příkaz komunistického ministra vnitra Noska zatčen v Lánech 12.května 1945 a odvezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde s ním bylo zacházeno údajně velmi nedůstojně (měl být pomočen několika dozorci), naštěstí už okolní svět nevnímal a na konci června 1945 zemřel (Beneš údajně na intervence k jeho propouštění jen suše konstatoval „...měli ho nechat dožít v Lánech...“).

Z Háchovy vzpomínky na jednání u A.Hitlera 15.března 1939 - Hácha se slabým srdcem usilovně vzdoroval Hitlerovu nátlaku, nechtěl podepsat kapitulační dokumenty, a tím vpustit Hitlera do Česko-Slovenské republiky. „Vy se ptáte, jestli mi hrozili. Promiňte, to je moc slabé slovo a není v tomto případě ani správné. Hrozby člověk vydrží, ale přijde na okolnosti a přijde také na to, kdo hrozí a jak hrozí,“ popsal později Hácha atmosféru oné noci spisovateli Karlu Horkému.