Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, dovolte mi, abych dnes vystoupila k novele zákona o podpoře bydlení a především k jeho dopadům na fungování obcí, kontaktních míst pro bydlení a lidí, kteří se nacházejí v bytové nouzi nebo jsou jí ohroženi. Nechci zde vést ideologickou debatu o tom, zda má stát pomáhat lidem v oblasti bydlení, to už jsme si myslím jako společnost dávno vyjasnili.

Každý starosta, každý radní, každý sociální pracovník v této zemi ví, že bytová nouze není abstraktní pojem z analytických studií. Je to konkrétní realita rodin, seniorů, samoživitelek, lidí pracujících za nízké mzdy, lidí po ztrátě zaměstnání nebo po zdravotních komplikacích. Stejně tak každý starosta ví, že když stát nefunguje včas, dopady nakonec stejně dopadnou na obce. Dovolte mi proto citovat z dopisu starosty města Rumburk pana Martina Hýbla, který se obrátil na předsedu vlády se závažnými obavami nad tím, co tato novela způsobí v praxi.

Já musím říci, že ten dopis není opozičním pamfletem, není to ideologický text, je to velmi věcné a velmi praktické svědectví člověka, který tři roky budoval systém podpory bydlení v konkrétním regionu. A víte, za jakou stranu byl tento ctěný pan starosta zvolen? Za vládní stranu ANO. Nejedná se tedy o stranický či nestranický pohled, ale (o) pohled na problematiku někým, kdo ji v terénu zažívá každý den. Někoho, kdo se se svými lidmi zapojil do pilotního testování, který skrz konkrétní příklady poznal, že systém tak, jak byl původně nastaven, dává smysl. Na rozdíl od úprav, které do něj skrz pozměňovací návrh vládní novely vnesli lidé z MPSV.

Pan starosta Rumburku píše – vážený pane premiére, obracím se na Vás jako představitel obce, která nese každodenní odpovědnost za řešení bytové situace svých obyvatel. Jsme to právě my, kdo spravuje obecní bytový fond, zajišťuje sociální práci v území a čelí konkrétním dopadům nedostupného bydlení od nárůstu ubytoven přes zadlužování domácností až po vznik a prohlubování sociálně vyloučených lokalit. Dovoluju si vás informovat o situaci, která nás hluboce znepokojuje, a to nikoliv z pozice kritika reformy, nýbrž z pozice obce, která zákon o podpoře bydlení přijala zodpovědně a po celé tři roky systematicky budovala to, co zákon předpokládal, což jsme vybudovali a co fungovalo – píše pan starosta. Město Rumburk provozovalo kontaktní místo pro bydlení od jeho zavedení. Nejde o papírovou strukturu, jde o živý nástroj, který pomohl desítkám rodin z našeho města dostat se z bytové nouze nebo ji předejít. Investovali jsme do personálních kapacit, do odbornosti pracovníků, do spolupráce se sociálními službami, (s) poskytovateli bydlení i (s) dalšími aktéry území. Vybudovali jsme vztahy důvěry s klienty, znalost místního prostředí a funkční procesy. A výsledky byly viditelné. Lidé dostávali pomoc včas, preventivně, dříve než se jejich situace stala neřešitelnou. Právě tato včasná intervence je přitom ekonomicky i lidsky nejefektivnější.

Podle analýzy Platformy pro sociální bydlení dosahují náklady veřejných rozpočtů na domácnost, která se do bytové nouze propadne naplno, nejméně 64 000 korun ročně. Prevence je mnohonásobně levnější. Dnes stojíme před situací, kdy navrhovaná novela toto vše systematicky rozkládá. Co navrhovaná novela přinese v praxi – píše pan starosta. Za klíčová rizika, která vnímáme z každodenní praxe v území, považujeme zejména přesun agendy na přetížený Úřad práce – je pro nás nepřijatelný. Zákon přesouvá na Úřad práce více než deset zásadních agend od vyhodnocování bytové situace žadatelů přes rozhodování o zápisu bytů do evidence až po kontrolu kvality poskytovaných opatření. Úřad práce přitom v tuto chvíli zápasí s obrovskou zátěží spojenou s přechodem na dávku státní sociální pomoci. Tento zákon č. 35/2026 Sb. již musel prodloužit lhůty pro vyřizování žádostí o superdávku až do konce července 2026. Přidávat zcela novou, odborně náročnou agendu do tohoto prostředí je hazard s klienty, kteří pomoc akutně potřebují. Navíc – a to chci zdůraznit, úředníci Úřadu práce nemají odborné zázemí v sociální práci, nemají přehled o situaci v sousedstvích a lokalitách. V našem případě by tuto agendu zajišťoval KOP Úřadu práce Děčín, který nemá znalost prostředí sociálně vyloučených lokalit v Rumburku ani v celém Šluknovském výběžku. Výsledkem bude nahrazení individuálního posouzení formálním posuzováním příjmových kritérií a dramatické prodloužení lhůt ze třiceti na šedesát, respektive ze šedesáti na sto dvacet dnů ve složitějších případech. Lidé v bytové nouzi budou čekat měsíce. Podle dostupných odhadů bude potřeba nejméně 122 nových úvazků na Úřadu práce, bez jakékoliv záruky, že tato kapacita bude reálně vytvořena.