Kovářová (STAN): Bytová nouze není abstraktní pojem z analytických studií

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, dovolte mi, abych dnes vystoupila k novele zákona o podpoře bydlení a především k jeho dopadům na fungování obcí, kontaktních míst pro bydlení a lidí, kteří se nacházejí v bytové nouzi nebo jsou jí ohroženi. Nechci zde vést ideologickou debatu o tom, zda má stát pomáhat lidem v oblasti bydlení, to už jsme si myslím jako společnost dávno vyjasnili.

Každý starosta, každý radní, každý sociální pracovník v této zemi ví, že bytová nouze není abstraktní pojem z analytických studií. Je to konkrétní realita rodin, seniorů, samoživitelek, lidí pracujících za nízké mzdy, lidí po ztrátě zaměstnání nebo po zdravotních komplikacích. Stejně tak každý starosta ví, že když stát nefunguje včas, dopady nakonec stejně dopadnou na obce. Dovolte mi proto citovat z dopisu starosty města Rumburk pana Martina Hýbla, který se obrátil na předsedu vlády se závažnými obavami nad tím, co tato novela způsobí v praxi.

Já musím říci, že ten dopis není opozičním pamfletem, není to ideologický text, je to velmi věcné a velmi praktické svědectví člověka, který tři roky budoval systém podpory bydlení v konkrétním regionu. A víte, za jakou stranu byl tento ctěný pan starosta zvolen? Za vládní stranu ANO. Nejedná se tedy o stranický či nestranický pohled, ale (o) pohled na problematiku někým, kdo ji v terénu zažívá každý den. Někoho, kdo se se svými lidmi zapojil do pilotního testování, který skrz konkrétní příklady poznal, že systém tak, jak byl původně nastaven, dává smysl. Na rozdíl od úprav, které do něj skrz pozměňovací návrh vládní novely vnesli lidé z MPSV.

Pan starosta Rumburku píše – vážený pane premiére, obracím se na Vás jako představitel obce, která nese každodenní odpovědnost za řešení bytové situace svých obyvatel. Jsme to právě my, kdo spravuje obecní bytový fond, zajišťuje sociální práci v území a čelí konkrétním dopadům nedostupného bydlení od nárůstu ubytoven přes zadlužování domácností až po vznik a prohlubování sociálně vyloučených lokalit. Dovoluju si vás informovat o situaci, která nás hluboce znepokojuje, a to nikoliv z pozice kritika reformy, nýbrž z pozice obce, která zákon o podpoře bydlení přijala zodpovědně a po celé tři roky systematicky budovala to, co zákon předpokládal, což jsme vybudovali a co fungovalo – píše pan starosta. Město Rumburk provozovalo kontaktní místo pro bydlení od jeho zavedení. Nejde o papírovou strukturu, jde o živý nástroj, který pomohl desítkám rodin z našeho města dostat se z bytové nouze nebo ji předejít. Investovali jsme do personálních kapacit, do odbornosti pracovníků, do spolupráce se sociálními službami, (s) poskytovateli bydlení i (s) dalšími aktéry území. Vybudovali jsme vztahy důvěry s klienty, znalost místního prostředí a funkční procesy. A výsledky byly viditelné. Lidé dostávali pomoc včas, preventivně, dříve než se jejich situace stala neřešitelnou. Právě tato včasná intervence je přitom ekonomicky i lidsky nejefektivnější.

Podle analýzy Platformy pro sociální bydlení dosahují náklady veřejných rozpočtů na domácnost, která se do bytové nouze propadne naplno, nejméně 64 000 korun ročně. Prevence je mnohonásobně levnější. Dnes stojíme před situací, kdy navrhovaná novela toto vše systematicky rozkládá. Co navrhovaná novela přinese v praxi – píše pan starosta. Za klíčová rizika, která vnímáme z každodenní praxe v území, považujeme zejména přesun agendy na přetížený Úřad práce – je pro nás nepřijatelný. Zákon přesouvá na Úřad práce více než deset zásadních agend od vyhodnocování bytové situace žadatelů přes rozhodování o zápisu bytů do evidence až po kontrolu kvality poskytovaných opatření. Úřad práce přitom v tuto chvíli zápasí s obrovskou zátěží spojenou s přechodem na dávku státní sociální pomoci. Tento zákon č. 35/2026 Sb. již musel prodloužit lhůty pro vyřizování žádostí o superdávku až do konce července 2026. Přidávat zcela novou, odborně náročnou agendu do tohoto prostředí je hazard s klienty, kteří pomoc akutně potřebují. Navíc – a to chci zdůraznit, úředníci Úřadu práce nemají odborné zázemí v sociální práci, nemají přehled o situaci v sousedstvích a lokalitách. V našem případě by tuto agendu zajišťoval KOP Úřadu práce Děčín, který nemá znalost prostředí sociálně vyloučených lokalit v Rumburku ani v celém Šluknovském výběžku. Výsledkem bude nahrazení individuálního posouzení formálním posuzováním příjmových kritérií a dramatické prodloužení lhůt ze třiceti na šedesát, respektive ze šedesáti na sto dvacet dnů ve složitějších případech. Lidé v bytové nouzi budou čekat měsíce. Podle dostupných odhadů bude potřeba nejméně 122 nových úvazků na Úřadu práce, bez jakékoliv záruky, že tato kapacita bude reálně vytvořena.

Příjmové limity vyloučí ze systému téměř všechny. Nový horní příjmový strop na úrovni 1,6 násobku životního minima je natolik přísný, že do systému se nedostane prakticky nikdo s příjmem nad 8 800 korun. Tedy ani jediný starobní důchodce v České republice, jehož minimální důchod je 9 800 korun. Samoživitelka s jedním dítětem vypadne ze systému příjmů nad 12 880 korun, přestože čistá minimální mzda s daňovým zvýhodněním na jedno dítě činí přes 20 000 korun. Souběžně přitom zůstává zachován spodní příjmový limit. Domácnosti musí mít po zaplacení nájmu k dispozici celé životní minimum. Tyto dva limity se vzájemně v uvozovkách „nůžkují“ tak, že mezi nimi zbývá jen nepatrná skupina lidí. Odhaduje se, že zákon by v navrhované podobě reálně pomohl pouze jednotkám tisíc osob v celé republice. Přitom původní zákon počítal s cílovou skupinou čítající přibližně 160 000 lidí.

Dále - píše pan starosta – oslabení kontroly otevírá dveře obchodu s chudobou. Stávající zákon ukládal kontaktnímu místu pro bydlení povinnost kontrolovat fyzický stav bytů před jejich zápisem do evidence a nejméně jednou ročně ověřovat řádné poskytování podpůrných opatření. Novela tuto povinnost ruší nebo přesouvá na Úřad práce, který na ni fakticky nemá ani kapacity, ani materiální zázemí pro výjezdy v terénu. Nekvalitní byty se budou dostávat do systému bez ověření. Příspěvky jednou vyplacené nebude možné vymáhat zpět. Riziko zneužití systému obchodníky s chudobou je reálné a negativní důsledky ponesou opět primárně obce a jejich obyvatelé. Zúžení poradenství ničí preventivní funkci. Cílová skupina poradenství v bydlení se zužuje z přibližně jednoho milionu na 160 000 osob, tedy o 84 procent. Poradenství bude dostupné pouze těm, kdo jsou již v bytové nouzi nebo jí čelí bezprostředně. To je přesně ten moment, kdy je pomoc nejnákladnější a nejméně efektivní. Místo prevence budeme řešit krize.

A co jsme ztratili cestou - píše pan starosta - souběžně s legislativními změnami byla utlumena metodická a odborná podpora ze strany Ministerstva pro místní rozvoj a MPSV, která byla pro obce v přípravné fázi klíčová. Věcně příslušné útvary obou ministerstev, jejíž odborníci zákon připravovali, byly postiženy systematizacemi a jejich vedoucí pracovníci odvoláni. Zákon, na jehož přípravu jsme se roky připravovali, je nyní zásadně měněn bez jejich účasti, bez zhodnocení dopadu regulace, bez připomínkového řízení, bez zapojení obcí a předložen pouhé dva dny před druhým čtením ve Sněmovně.

Co žádáme? Píše pan starosta Rumburka.

Vážený pane premiére, rozumíme, že nová vládní většina má právo zákon přizpůsobit svým prioritám. To nezpochybňujeme. Žádáme však, aby jakékoliv změny vycházely z reality v území, z odborné diskuse a z respektu k tomu, co obce za tři roky vybudovaly. Konkrétně žádáme zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení v oblasti vstupy (?) lidí a bytů do systému. Přehodnocení příjmových limitů tak, aby zákon mohl reálně pomáhat pracujícím chudým, samoživitelkám i důchodcům. Zachování povinných ročních kontrol. Poskytování podpůrných opatření jako ochrany před zneužitím systému. A zahájení odborné diskuse s obcemi jako klíčovými partnery implementace před přijetím dalších změn. Jsme připraveni být aktivními partnery při hledání řešení, která budou funkční, spravedlivá a udržitelná. To, co jsme tři roky budovali, funguje, prosím, nenechte to rozpadnout. S úctou Martin Hýbl, starosta města Rumburk.

Tolik tedy z citace dopisu pana starosty panu premiérovi.

To nejsou slova opozice, to nejsou slova aktivistů, to jsou slova člověka a starosty z praxe. A já si myslím, že bychom je měli brát vážně.

Stejně vážně bychom měli brát i další argument - prodlužování lhůt. Podle návrhu se mají lhůty prodloužit z 30 na 60 dnů, ve složitějších případech až na 120 dnů. Kolegyně, kolegové, člověk v bytové nouzi nemá 4000 (hodin?) času. Rodina, které hrozí ztráta bydlení, nečeká na rozhodnutí státu v klidu doma s rezervou na účtu. Čtyři měsíce v bytové nouzi znamenají dluhy, exekuce, ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny a přesun dětí mezi školami, někdy i ztrátu zdraví. A náklady pak opět nesou obce, školy, zdravotnictví a sociální systém. Místo rychlé prevence budeme řešit drahé důsledky.

Dalším velmi problematickým bodem je oslabení kontrolního mechanismu. Dnes kontaktní místa pro bydlení kontrolují fyzický stav bytů a průběžně ověřují poskytování podpůrných opatření. Novela tuto povinnost oslabuje nebo přesouvá na Úřad práce. A znovu se musím zeptat, opravdu si někdo myslí, že přetížené úřady práce budou jezdit do terénu kontrolovat kvalitu bytů? Kdo bude ověřovat, zda byt není plesnivý? Kdo bude kontrolovat, zda nejde o předraženou ubytovnu? Kdo bude bránit tomu, aby veřejné peníze končily u obchodníků s chudobou? Právě obce dnes mají místní znalost i motivaci tyto věci hlídat. Pokud tuto roli oslabíme, riziko zneužívání systému dramaticky vzroste a já považuji za velmi nebezpečné, že stát současně zužuje okruh lidí, kteří na podporu dosáhnou.

Veřejný ochránce práv za velmi nebezpečné považuje a upozorňuje, že kvůli novým příjmovým limitům nemusí na podporu dosáhnout ani senioři pobírající minimální důchod. A toto je, prosím pěkně, naprosto absurdní situace. Člověk může celý život pracovat, pobírat minimální důchod a přesto bude podle státu příliš bohatý na pomoc s bydlením. Stejně tak samoživitelky nebo pracující rodiny s nízkými příjmy. Tedy přesně ti lidé, kteří pomoc často potřebují nejvíce. Naše opoziční pozměňovací návrhy se tento asociální krok snaží zmírnit. A já se ptám, koho tedy tento systém vlastně zachytí? Pokud nastavíme podmínky, tak úzce, že mezi spodním a horním limitem zůstane jen minimální počet lidí, nebude to systém podpory bydlení, bude to administrativní kulisa. A to je podle mého názoru velká škoda, protože původní smysl zákona byl správný, pomáhat lidem včas, pomáhat preventivně a pomáhat tak, aby se bytová nouze neprohlubovala. A především pomáhat ve spolupráci s obcemi, ne proti obcím, ne bez obcí, ne navzdory zkušenostem obcí.

Velmi mě znepokojuje i způsob, jakým jsou tyto změny předkládány. Starosta Rumburka upozorňuje, že změny přicházejí bez standardního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadů regulace a bez skutečně odborné diskuse s obcemi. A znovu, to není marginální výtka. Mluvíme o zákonu, který bude mít přímý dopad na desítky tisíc domácností a na fungování obcí po celé republice. Pokud stát tři roky vyzýval obce, aby budovaly kontaktní místa pro bydlení, investovaly do lidí, školení, metodik a spolupráce v území, nemůže nyní během několika týdnů zásadně změnit pravidla bez seriózní debaty. To není partnerský přístup.

A na závěr mi dovolte říct jednu důležitou věc. Tato debata není o tom, zda máme být měkcí nebo tvrdí vůči lidem v nouzi. Tato debata je o tom, zda stát bude fungovat chytře, protože chytrý stát investuje do prevence. Chytrý stát využívá znalosti obcí. Chytrý stát neposílá další agendu na přetížené úřady bez lidí a bez kapacit. Chytrý stát neničí to, co v území funguje. Proto bych chtěla vyzvat vládu i předkladatele, aby ještě jednou zvážili zejména zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení, nepřevádění této agendy na úřady práce, zachování kontrolních mechanismů v terénu a přehodnocení příjmových limitů tak, aby systém skutečně pomáhal pracujícím chudým, samoživitelkám a seniorům. Naslouchejme prosím obcím, naslouchejme lidem z praxe, naslouchejme veřejnému ochránci práv. Protože pokud dnes rozbijeme funkční preventivní systém, následky neponese ministerstvo v Praze, ponesou je města a obce a především lidé, kteří se bez pomoci propadnou ještě hlouběji do nouze.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji moc, že jste vyslechli můj příspěvek. Zároveň bych chtěla poděkovat paní zpravodajce za velmi užitečnou, trpělivou diskusi o našich pozměňovacích návrzích a pevně věřím, že některé z nich budou podpořeny, a za to děkuji.