Samozřejmě dnes vím, že byla zbytečná chyba tajit večeři s hlavou státu. V okamžiku jsem se stal “zrádcem”, “pučistou”, zkrátka vyvrhelem a ztratil jsem roky budovaný kredit a důvěru lidí.

Omluvil jsem se za to záhy a odešel jsem z vrcholové politiky. Po 10 letech se dnes řeší šlamastika jiného řádu - šéf koaliční strany, vicepremiér a člen Bezpečnostní rady státu, mimochodem jeden z těch, kteří mne tehdy vyzývali k rezignaci, po tragické střelbě na FF UK Praha a dokonce i po mimořádné vládě a vyhlášení státního smutku se svými spolupracovníky “propařil” do půl čtvrté ráno na MPSV.