Zbývající koaliční přátelé předsedy vlády jsou naopak nadšeni, pro jejich čelní představitele to byl prý balzám na duši a Petr podle nich opět státnicky spojil Česko.

Aneb přesvědčování přesvědčených a vytáčení vytočených. Po projevu předsedy Senátu, který zaznamenal jen ortodoxní pozorovatel politického dění a chytrém tahu předsedkyně Sněmovny, která pochopila, že nemá co říct, naservíroval premiér lidem další porci šunkofleků bez uzeného, na jejichž progresivistickou chuť zapomněli diváci naštěstí během několika hodin.

Neudělat stejnou chybu

V podtextu projevu premiéra čtu ale podstatnější informace. Totiž, že do konce volebního období se už nic nezmění. Logicky, pokud je někdo přesvědčen, že to dělá správně, nikdy ke zlepšení nedojde. A jestli jsem něco Petru Fialovi věřil, pak to, že věří tomu, že to dělají dobře. Ne, že by to bylo nějaké překvapení, ale s ohledem na stav hospodářství a blbou náladu ve společnosti, jak ostatně uznal on sám, to není potvrzení příjemné.