„To je pitomost.“ říká Lojza ve chvíli, kdy dopíjí už pátý škopek vychlazené desítky. „Už dvacet pět let myslím na to, že vyhraju ve sportce a pořád nic. Kdyby to bylo tak, jak říkáš, starosto, už bych byl dávno milionářem a válel bych si šunky někde v Karibiku.“.

„Ale Lojzíku, ty sis to vyložil po svém.“ namítám a argumentuji: „Zkusím ti to vysvětlit, třeba tady na Václavovi. Ten se oženil a začal přemýšlet o vlastním domě. Vyběhal si stavební povolení, dva roky s celou rodinou dřeli na stavbě a dnes už bydlí ve vlastním domečku. Václav celé dva roky nemyslel skoro na nic jiného, než na svůj dům a své myšlenky zhmotnil v jeho realizaci. Výsledkem jeho představ a tužeb je rodinný dům.“

„A teď po pravdě, na co jsi myslel celé dva roky ty, Lojzo? Dopoledne postáváš s Frantou u sámošky a slopeš lahváče, v poledne zajdeš do jídelny na guláš a když odpoledne otevřou hospodu, většinou tam, jako věrný štamgast, jsi první a odcházíš poslední. Zhmotnění tvých každodenních myšlenek je maximálně tvoje prázdná peněženka, kdy většina jejího obsahu padne na alkohol a cigarety.“

Podobných příběhů s falešným stavem mysli je celá řada:

• Z Lojzy, který myslí jen na zlatavý mok, se po létech stal alkoholik.
• Z člověka, který upne svoji mysl na to, jak někoho okrade, se stane zloděj.
• Z člověka, pro kterého se stává hlavní náplní jeho mysli jídlo, se, se vší pravděpodobností, stane tlouštík.
• Osoba šířící kolem sebe pomluvy, nenávist a závist se velmi těžko stane člověkem, kterého by měl někdo rád a se vší pravděpodobností ho následně jeho okolí vytlačí na okraj společnosti. 

Takhle jednoduše to funguje i u pozitivních příkladů: