Kanalizace české politiky se vyšplhala na svůj vrchol. Je zcela zjevné, že mnozí vrcholoví představitelé státu nejsou pro výkon svých funkcí zralí nejen odborně, ale ještě více osobnostně. Po epizodě se Standou Grossem to vypadalo, že už nás nemůže potkat nic horšího. Ukazuje se, že arzenál buranství, hulvátství, vzájemné agrese a nenávisti je u některých lídrů naší politické scény asi nekonečný. V čele pomyslného pelotonu není nikdo jiný než předsedové dvou nejsilnějších stran. Ve snaze zaujmout za každou cenu za nimi ovšem nezaostávají ani populární celebrity bulváru. Někdo svůj ostrovtip zakrývá svou poněkud zhrublou noblesou, jako Karel Schwarzenberg či Miloš Zeman. Jiný nechává občas svému hrubiánství zcela volný průchod jako Miroslav Kalousek nebo Radek John.

Byla by to docela zábava, i když přiznejme si, že poněkud pokleslá, kdyby ve finále nešlo o nelichotivou vizitku naší země. Doplácíme na to všichni. Lid si žádá chléb a hry. Dejte nám najíst a ještě nás trochu pobavte. Máme rádi klauny, komiky, hřmotné hulváty, alespoň se nenudíme. Žádný akademický kecy, žádný moralizování a pěkně zvesela - jsme přeci potomci Švejka. Jenže všeho do času. Jenom legrace nestačí, zvláště ta z nižších cenových skupin.