Tvrzení, že se jedná o vracení majetku církvím, je zavádějící, protože majetek si nárokuje většina z šestadvaceti církví, které jsou v republice povolené. Přitom většina z nich v době zestátňování ještě vůbec neexistovala. Obecně se ví, že majetek získá hlavně římskokatolická církev, něco málo Federace židovských obcí a ostatní kromě kostelů takřka nic.

 Důvodem restituce má být fakt, že bez majetku nelze provádět činnosti, ke kterým jsou církve určeny. Ať už jde o bohoslužební úkony, charitu, školství podobně.  Že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý na státu, popřípadě jiných institucích, a to, co bylo ukradeno, má být vráceno. Uvedené důvody se jeví jako logické a spravedlivé. Bohužel jen na první pohled a pravda je zcela jinde.

Tvrzení, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý, je poněkud zavádějící. Znamená to snad, že v naší společnosti mají svobodu, práva a nezávislost jen ti majetní a ti bez majetku ne? Nebo snad, že míra práv a svobod je závislá na výší konta? I když připouštím, že to tak často vypadá, mám za to, že všichni jsme povinni dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo a i ten nejchudší měl stejná práva jako ten nejbohatší.