Dnes je u nás bohužel na denním pořádku prodej zkažených, špatně skladovaných, nedostatečně označených nebo prošlých potravin. A asi máte všichni na paměti poslední skandál, kdy řetězec dal opět na pulty lasagne s koninou a zákazníky ukonejšil, že došlo k personálním změnám v konkrétní prodejně. Tento med nám mažou prodejci kolem huby pořád dokola, protože nejsou dostatečně a spravedlivě pokutovány.
 
 Pokuty za tyto prohřešky jsou nyní stanovovány podle špatného principu. V podstatě je pro každý prohřešek stanovená maximální částka pokuty, kterou může kontrolor udělit. Ten strop pokuty je přitom pro každého prodejce stejný - ať je to malý soukromník nebo nadnárodní řetězec. Ať je to jeden malý krámek nebo síť stovky prodejen. Vždy stejná hranice - ať už v řádu tisíců nebo milionů.

Například za špatné značení potravin hrozí malému i velkému ta samá pokuta ve výši 1 milionu korun. Pro malého prodejce může být pokuta likvidační, zato ten velký to ani nepozná. Přihlíží se sice k velikosti podniku, ale už princip vypočtu pokuty je dnes nastaven tak, že malého vždycky bolí víc. Největší souhrnnou pokutu v roce 2013 dostal řetězec Tesco a to ve výši 8,3 milionu Kč. Pro společnost s ročním obratem v řádu miliard korun jen v České republice je tato částka zcela zanedbatelná.
 
 Poslankyně Věcí veřejných Olga Havlová říká ke svému pozměňovacímu návrhu: "Cílem je, aby pokuty byly spravedlivé, tedy aby každého bolely stejně. Zavedeme princip, že například za špatné značení potravin může být pokuta do 0,002 % ročního celosvětového obratu. Pro velkého to může znamenat stop v řádu desítek milionů, pro malého v řádu desítek tisíc. Bude to bič na prodejce, který bude na každého stejně dlouhý. To co si ale od toho hlavně slibuji, jsou kvalitnější a bezpečnější potraviny v českých obchodech."