V posledních týdnech i měsících často ze strany vládní koalice slýcháme zdrcující kritiku bývalých pravicových vlád. Obvyklá rétorika probíhá v duchu "jak máme dát tuto zemi rychle do pořádku, když jsme ji převzali v tak zuboženém stavu po svých předchůdcích".

Nechci zde argumentovat o stavu naší země a jednotlivých resortů, který není zdaleka tak špatný, jak nám současná vláda podsouvá. Že se vlastní neúspěchy se omlouvají neúspěchy jiných v minulosti  patří k pokleslým manažerským zvykům  a  bohužel se jich nelze zbavit ani v politice. Za unfair ovšem pokládám paušální podsouvání zlých a destrukčních úmyslů předchůdcům.

Politika je umění možného, rozhodování o řadě věcí v budoucnosti probíhá často ve velké nejistotě a hledání konsenzu je nejen mezi opozicí a koalicí, ale pravidelně  i  uvnitř koalice  mimořádně obtížné. Zdůrazňuji to proto, že i hledání českého eurokomisaře či eurokomisařky je toho exemplárním příkladem. Pokud by tedy teď opozice začala tvrdit, že premiér Sobotka odjíždí do Bruselu s úmysly zemi škodit a nebo se obohatit, byl by to podraz.