Dnes ale udělám výjimku a neodpustím si poznámku věnovanou předsedovi rozpočtového výboru Václavu Votavovi (ČSSD). Pan poslanec si před televizními kamerami postěžoval na termín jednání mimořádné schůze.

Do adventních plánů mu nezapadá 22. prosinec, který by měl strávit na půdě – či lépe řečeno na plénu, aby nedošlo k nějaké mýlce, dolní komory Parlamentu. Dovolím si mu v této souvislost připomenout, že 22. den posledního měsíce roku a dokonce i den následující jsou oba dva dny pracovní. Nevšiml jsem si, že by sněmovna vyhlásila nějaké celozávodní volno či uhelné prázdniny a tak nevidím důvod, proč bychom se měli pohoršovat nad tím, že musíme do práce. Pasování poslanců mezi ty, pro něž platí jiná pravidla než pro zbytek národa, je přesně to, co většinu toho národa (zcela oprávněně) štve.