Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené poslankyně a poslanci, dobré dopoledne. Dovolte mi říci několik poznámek k předkládané materii, která zde byla velmi zevrubně a kvalifikovaně předložena panem ministrem Němečkem a panem zpravodajem.

Zákon navazuje na zákon 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, který byl obrovským průlomem v celé agendě. Posunul nás do kultivovaného světa, ale na několik let velmi zkomplikoval život všem poskytovatelům péče, protože posunul naše trošku zaostalé zákonodárství na moderní evropskou úroveň, alespoň tedy v tom roce 2000.

O co šlo, řeknu krátký příměr. Zdravotnické prostředky v nemocnicích a obecně mezi poskytovateli zdravotní péče nebyly řádně evidovány, nebyly u nich řádné doklady ani u těch nejzávažnějších zdravotnických prostředků, jako jsou třeba implantáty s nějakou elektrickou funkcí nebo u nejtěžších strojů, jako jsou rentgeny, které mohou pacienta poškodit, nebo u elektrokauterů - nebylo potřeba vlastnit k tomu prostředku návody, vlastnit k tomu nějaká potvrzení o tom, že prostředek řádně funguje. Kontrola se soustředila na několik osvědčených metrologických zkoušek.

To tedy zákon z roku 2000 výrazně posunul. Bylo to něco jako posunout divoce jezdící auta do systému regulace, kdy každé auto musí být registrováno, musí mít technickou kontrolu a musí mít svou identifikační značku.

Jak však život ukázal za další desetiletí, je to stále málo a bezpečnostní pravidla se posunula dále. Takže my se bohužel nemůžeme vyhnout tomu, abychom se dostali na úroveň standardních evropských pravidel, přestože zákon v roce 2000 nás posunul hodně dopředu a způsobil velké vrásky poskytovatelům péče.