V naší republice začíná velká diskuze o zavádění tzv. dostupného bydlení. Debata o systému bytů, které budou určeny například pro seniory, samoživitelky a samoživitele, mladé rodiny s dětmi nebo pro ty úplně nejpotřebnější, se tu vede přes 20 let. Od počátku 90. let, kdy se podle odhadů zprivatizovalo 74 % všech bytů, se však nic reálně nestalo.

Domy bez lidí, lidé bez domů

Bytů v České republice rozhodně není málo. Podle posledních relevantních statistik tu máme 4 756 572 bytů celkem, to je téměř jeden byt na dva obyvatele. Neobydlených je z nich dle dat Českého statistického úřadu přesně 651 937, což představuje asi 14 % z celkového počtu. I když uvážíme, že 90 % z tohoto počtu slouží pro rekreační účely, dostaneme přes 60 tisíc volných bytů bez užitku.

Vedle toho vidíme rostoucí počty lidí v bytové nouzi. Mezi takové řadíme ty, kteří musí vynaložit 40 % a více ze svého příjmu na náklady na bydlení a v důsledku mají velké problémy tyto náklady unést. Zatímco lidé, kteří žijí v páru se svými dětmi, případně ve vlastním bydlení, vynaloží na bydlení průměrně 18,6 % svých příjmů (zdroj: MPSV), u  důchodců a domácností bez pracujících členů je to v průměru 28 % příjmu. Vzhledem k poměrně velkým rozdílům mezi jednotlivými důchodci (někteří bydlí se svými dětmi, zatímco jiní bydlí zcela sami v nájmu) je pak zřejmé, že mnoho důchodců dává na bydlení 50 % svého příjmu i více.

Co znamená bytová nouze v číslech? Při průměrném důchodu 11 000 Kč se musí důchodce vejít do 4 400 Kč. Do statistiky se počítají i náklady na vodu, elektřinu a vytápění a nájem tak realisticky nemůže překročit 3 000 až 3 500 Kč. Ve větších městech je pak bytová nouze pro lidi bez vlastního bydlení prakticky zaručená. Dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí je dnes takových lidí asi 500 000.