Kraje slaví patnáct let. V začátcích, obrazně řečeno, hejtmani seděli na bedýnce od banánů, nyní regiony spravují řadu oblastí, mají značné rozpočty. Jak, pane hejtmane, ten patnáctiletý vývoj hodnotíte?

Mluvíme tady o obnovení krajské samosprávy, a proto bych vycházel z toho, že krajské zřízení na území naší země není nic nového. Kraje tady existovaly před rokem 1990, ostatně už i před rokem 1918. Je to zřízení tradiční a proto mluvíme spíš o patnáctém výroční znovuobnovení krajské samosprávy. Za uplynulých patnáct let se stala celá řada věcí, ale začal bych ještě dřív, a to už v roce 1990, kdy byla obnovena obecní samospráva. Zanikly národní výbory a nástupci jejich jednotlivých stupňů byly obce a města, na vyšším článku pak okresní úřady vykonávající státní správu. A v tom roce 1990 také zanikly kraje. Ale už o dva roky později schválená ústava předpokládala vznik krajů, takže to vakuum do schválení ústavního zákona číslo 347 o vytvoření vyšších územních samosprávných celků z roku 1997 bylo poměrně krátké. Diskontinuita trvala tedy pouhých zhruba deset let. V současné době jsou kraje nadány poměrně silnými kompetencemi a jsou, na rozdíl od jiných částí Evropy, velmi silné.

Udělal jste nyní malý exkurz do legislativy. V této souvislosti mě zaujalo, že dosud nebyl zrušen zákon o předchozím krajském zřízení, resp. vláda se o to pokusila v roce 2005, ale návrh ze sněmovny stáhla. Je to pro nynější kraje vůbec nějak podstatné nebo to nehraje žádnou roli?

Pro samosprávné kraje to nehraje vůbec žádnou roli. Samosprávné kraje jsou nadány všechny stejnými kompetencemi, vykonávají stejné agendy, pouze v různém území České republiky, takže legislativa je v tomto smyslu bezproblémová. Zákon číslo 36 z roku 1960, o kterém mluvíme, je zákon o územním členění státu, který vznikl v souvislosti s tehdejší reformou veřejné správy. Tenkrát došlo k redukci krajů a okresů a dostali jsme se na počet pěti českých krajů a Prahy, plus dva kraje moravské. Toto územní členění státu dosud nebylo zrušeno, protože určitá část státní správy nadále využívá okresního členění, donedávna to částečně platilo i pro vybrané takzvané dekoncentrované orgány státní správy, to znamená ty, které nemají působiště přímo v Praze. Ty využívaly stále těch bývalých starých krajů a proto nemůžeme říct, že je ten zákon mrtvý. Stále se podle něho postupuje. V této souvislosti musím říct, že odmítám diskuzi na téma plnohodnotné a neplnohodnotné kraje, tím jsme si už prošli v minulosti a současná situace je podle mého názoru stabilní a samosprávné kraje jsou nadány stejnými kompetencemi. Naopak, stát se postupně snažil přizpůsobit svou strukturu orgánů v území struktuře samosprávných krajů, takže například v Pardubicích máme krajské ředitelství policie, finanční ředitelství, krajskou hygienickou stanici a další a další instituce, které tady postupem času vznikly. Jediné, co se zatím nepodařilo úplně dotáhnout do konce, je krajský soud. To ale necítím jako něco nepřekonatelného, ostatně Ministerstvo spravedlnosti mění postupně například i zákon o soudech a soudcích a nyní vzniká nový krajský soud v Liberci. Myslím, že i k tomuto narovnání u nás dojde.

Zmínil jste, že kraje na našem území byly už za monarchie. To, co tady vzniklo v roce 2000, téměř kopíruje ty takzvané Gottwaldovské kraje, tedy členění z let 1949 - 1960. Modelů krajského členění bylo hodně, bylo podle vás dobře, že jsme zvolili právě tento?