Server iDnes přinesl zprávu, že tzv. regulační poplatky za léky nepřinesly očekávanou úsporu zdravotních pojišťoven ve výdajích za léky pro pacienty seniory (největší konzumenty léků), ale paradoxně tyto výdaje vzrostly. A přináší i vysvětlení. Je to tím, že se pacienti rychle zorientovali a začali se řídit zásadou „když už musím platit, chci lepší léky a větší balení“.
Ukazuje se, že lidé z týmů ministrů Julínka, Hegera a Kalouska postupovali zbrkle a dostatečně detailně neposoudili všechny možné dopady reformy a podcenili schopnost společnosti přizpůsobovat se podmínkám. Nutno podotknout, že pozměněné chování pacientů se projevilo poměrně brzo po zavedení regulačních poplatků, a to už v roce 2009. Neznám sice procesy uvnitř zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví, ale zaráží mě, že se po celou následující dlouhou dobu vláda nepokusila o změnu nastavení systému. A to si říkala „vláda rozpočtové odpovědnosti“.
Možná stojí za to zamyslet se už nad tím pojmem „regulační poplatky“, protože v případě poplatků za léky neměly žádnou regulující roli, ale naopak nežádoucí jev ještě posílily. Z teorie komplexních systémů či ze systémové dynamiky vyplývá, že v každém složitějším systému hraje velkou roli tzv zpětná vazba. Ta může být kladná, žádoucí efekty posilující, nebo záporná, očekávané efekty negující. Jde-li o adaptivní komplexní systém (jímž lidské společenství bezpochyby je), může být zpětná vazba velmi výrazná. Relativně často se bohužel ukazuje, že ekonomové a analytici princip zpětné vazby podceňují a provedou-li nějakou změnu, či chcete-li „regulaci“, jsou překvapeni tím, že se systém – společnost – chová jinak, než očekávali.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Zimola - profil