MOTO: „A to, že Věšek umřel tři dny před zásahem (Dozimetr) v červnu 2022? Nikdo mi nevysvětlí, že ho nezabili. Já říkám, že to byli buď Rusové, nebo rozvědka, nebo někdo takový… Náhody se prostě nedějí. Tomu já nevěřím.“
O čem to bude?
- Tajný jaderný výzkum v Rusku za dozoru KGB a StB
- Vazby na ruské podnikatele
- Kyperské peníze
- Netransparentní vlastnictví firem
- Ztracené účetnictví
- Financování hnutí STAN
- Dozimetr a smrt
Na úvod musím vyjádřit svůj souhlas s hejtmankou Středočeského kraje Petrou Peckovou (STAN), která Věška, jak mu říkala, považovala mimo jiné za vizionáře. Znal jsem ho osobně a mohu potvrdit, že to byl skutečně velmi inteligentní člověk, který měl své vize, dokázal hledět do budoucnosti a byl velmi schopný a pracovitý.
Je ale legitimní se domnívat, že svoje vize a schopnosti uplatňoval také mimo meze zákona, etiky a jako takový spolupracoval Michalik i s lidmi z českého podsvětí a co je ještě zajímavější, s lidmi ze sovětské a ruské garnitury, a to nejen té finanční.
Kontakty bývalého, dnes již bohužel mrtvého, místopředsedy STAN Věslava Michalika totiž kromě těch známých z kauzy DOZIMETR, jako jsou hlava organizované skupiny Michal Redl, či ředitel středočeských silničářů Jan Lichtneger (pokud vám to jméno nic neříká, vydržte, mediálně známým se stane v blízké budoucnosti), zahrnují i tzv. ruskou větev.
A tu je třeba rozdělit na dvě fáze – z dob komunismu a kapitalismu. Věslav Michalik se totiž uměl velmi dobře orientovat v obou.
1. Spojený ústav jaderných výzkumů Dubno (SSSR) – kontakty s StB, KGB, GRU
Věslav Michalik v Dubně působil v letech 1986–1991. Jeho pobyt v Dubně byl v té době standardní součástí vědecké přípravy špičkových československých jaderných fyziků, neboť SÚJV byl hlavní mezinárodní organizací východního bloku pro jaderný výzkum.
Dubno bylo sice prezentována jako mezinárodní a „mírové“ centrum, ale z pohledu tajných služeb šlo o jeden z nejpřísněji střežených prostorů v SSSR, kde byl pohyb i komunikace vědců pod neustálou kontrolou.
Vysílání vědců do Spojeného ústavu jaderných výzkumů (SÚJV) v Dubně u Moskvy podléhalo za komunistického režimu v Československu přísným kritériím. Práce v tomto ústavu byla vnímána jako privilegium a vyžadovala splnění odborných i politických předpokladů. A samozřejmě byl nutný kladný kádrový posudek. Ten zahrnoval prověření politické spolehlivosti a loajality k režimu ze strany KSČ.
Vysílání pracovníků totiž koordinoval tehdejší vládní výbor. Rozhodnutí o vyslání tak nebylo jen vědecké, ale podléhalo schválení na úrovni ministerstev a tajné bezpečnosti.
Vědci byli oficiálně „vysláni“ státem, což znamenalo, že stát za ně platil příspěvky do rozpočtu ústavu a vědci pobírali plat v rublech i část v tvrdé měně nebo v bonusech (tuzexové poukázky).
Dubno u Moskvy bylo tzv. uzavřeným městem s omezeným vstupem, což vyžadovalo speciální bezpečnostní prověrky ze strany sovětských orgánů (KGB).
Přítomnost agentů tajných služeb za komunistického režimu tam byla běžnou realitou. Vzhledem k tomu, že šlo o strategické vědecké pracoviště nakládající s citlivými technologiemi, podléhalo extrémnímu dozoru ze strany KGB i tajných služeb dalších členských států (v případě ČSSR šlo o StB).
Každá skupina vědců vyslaná z východního bloku byla pod dohledem. Mezi vědci se běžně vyskytovali spolupracovníci (informátoři), kteří podávali zprávy o loajalitě svých kolegů, jejich kontaktech se západními vědci nebo o případných úmyslech emigrovat.
KGB měla v Dubně vlastní rezidenturu, která zajišťovala fyzickou bezpečnost objektu a ochranu státního tajemství. SÚJV sice nebyl primárně vojenským objektem, ale jeho výzkum v oblasti jaderné fyziky měl přímý přesah do zbraňových technologií.
Sovětská rozvědka (KGB i vojenská GRU) často rekrutovala nadané vědce, aby během svých zahraničních stáží nebo na mezinárodních konferencích prováděli vědecko-technickou špionáž. Druhá správa KGB se zaměřovala na odhalování pokusů západních rozvědek (CIA, MI6) o kontaktování a nábor vědců pracujících v Dubně.
Vyslaní čeští vědci byli před odjezdem i během pobytu v kontaktu s důstojníky I. správy SNB (rozvědka) nebo kontrarozvědky, kteří s nimi vedli instruktáže. Mnoho vědců bylo vedeno v archivech Archivu bezpečnostních složek jako „osoby v zájmu“ nebo přímo jako spolupracovníci, což byla často cena za možnost pracovat na světové úrovni v zahraničí.
Konkrétně Věslav Michalik je v oficiálních archivech Státní bezpečnosti (StB) evidován jako „prověřovaná osoba“. To znamená, že byl objektem zájmu StB, byl sledován nebo lustrován. Tato evidence byla u vědců vysílaných do SSSR (Dubna) naprosto běžná, protože StB kontrolovala každého, kdo měl přístup k citlivým informacím nebo cestoval do zahraničí.
Jak a zda byl evidován, či registrován v databázi KGB, či GRU se pochopitelně dozvíme jen velmi těžko.
Nicméně je prokazatelným faktem, že v SÚJV v Dubně agenti KGB i StB působili a rekrutovali se i z řad vědců.
2. Netransparentní podnikání s ruskými investory a penězi
Pochybnosti o jeho vazbách na Rusko se ale netýkají jen jeho práce v Dubně před 30 lety, ale také netransparentního podnikání a jeho financování kyperské firmy Lowfield Investments. Michalik nebyl schopen doložit, že nepochází z ruských zdrojů nebo od nejasných investorů.
Právě neschopnost tyto aktuální finanční toky vysvětlit byla hlavním důvodem jeho konce v celostátní politice. Kombinace původu kapitálu od ruských investorů na začátku byznysu a následného skrývání peněz v daňovém ráji vedla k jeho rezignaci na post ministra průmyslu v roce 2021, protože by jako ministr s takovou minulostí nezískal bezpečnostní prověrku.
Nicméně lze dohledat, že podnikání Věslava Michalika na Kypru bylo nejen úzce spjato se společností Lowfield Investments Limited, která sloužila jako hlavní nástroj pro financování jeho solárního byznysu v ČR, ale i s ruskými podnikateli a jejich penězi. Právě netransparentnost této struktury a historické vazby na ruské podnikatele byly hlavními důvody pochybností.
Hlavní vazby a mechanismy
- Půjčky pro solární elektrárny: Michalikovy české firmy (např. Rodvínov Solar Energy a Solar Area) získaly od kyperské společnosti Lowfield Investments půjčky v celkové výši přes 100 milionů korun. Tyto prostředky byly použity na rozvoj fotovoltaiky, která následně čerpala štědré státní dotace.
- Vazby na ruské podnikatele: Podle investigativních zjištění (např. portálu inFAKTA.cz) stáli na počátku Michalika solárního podnikání v roce 2006 ruští podnikatelé Sergey Skutelnikov a Nikolay Karpukhin. Michalik od nich firmy později převzal a ovládl.
- Netransparentní vlastnictví: Michalik původně odmítal sdělit, kdo za kyperskou firmou stojí. Teprve pod tlakem médií uvedl, že skutečným majitelem Lowfield Investments byla jeho manželka Hana. Přesvědčivě však nevysvětlil, jakým způsobem se původní vklad 320 tisíc eur dokázal tak rychle rozrůst na stovky milionů.
Klíčové nesrovnalosti
- Ztracené účetnictví: U firem napojených na kyperské peníze (Rodvínov, Solar Area) došlo k „záhadnému“ zmizení kompletních účetních a daňových dokladů za roky 2011 a 2012, což znemožnilo zpětné prověření finančních toků.
- Financování hnutí STAN: Michalikovy firmy, které čerpaly kyperské půjčky, byly zároveň významnými sponzory hnutí STAN. To vyvolalo obavy, zda skrze tuto neprůhlednou strukturu nekončily v české politice peníze cizího původu.
- Dozimetr: v záznamu ze schůzky, která se konala na Ministrestvu vnitra u Víta Rakušana lze dohledat, že Věslav Michalik a Vít Rakušan měli mít zásadní vliv na financování pražské a středočeské organizace STAN a zároveň Měl Vít Rakušan přístup k informacím, že se chystá zátah a píší se obvinění proti klíčovým členům organizované zločinecké skupiny (později kauza Dozimetr).
Zda to, že se chystá zátah a zatýkání hlavních hybatelů Dozimetru, mezi které Věslav Michalik bezesporu patřil (stačí připomenout jen název kauzy a jeho vědeckou odbornost jaderného fyzika) mělo souvislost s jeho úmrtím, není jasné.
Ale nedá mi to, abych právě v souvislosti s náhlým úmrtím Věslava Michalika nepřipomenul slova jeho stranického kolegy obviněného v kauze DOZIMETR Petra Hlubučka, který se v rozhovoru pro server InFakta.cz o jeho smrti vyjádřil v tom smyslu, že nevěří, že nebyla násilná.
Z jiných pramenů je také patrné, že ruští agenti nenechávají svědky, kteří by je mohli v rámci vyšetřování (které Michalikovi reálně po zátahu a zatýkání v kauze Dozimetr hrozilo) odhalit, či ohrozit.
Spekulace o jeho úmrtí přiživuje také to, že je za oficiální příčinu označováno selhání srdce při výstupu na Vlčí horu.
Jak náročnost takové túry popisuje turistický průvodce?
„Túra na Vlčí horu u Krásné Lípy (v Českém Švýcarsku) je považována za nenáročnou až středně náročnou, vhodnou pro rodiny s dětmi i rekreační turisty. Jedná se o krátký výstup na 581 metrů vysoký čedičový kopec, na jehož vrcholu stojí rozhledna z roku 1889.“
Tedy výlet pro rodiny s dětmi a pro sportovce a člověka, který dbal o svoji fyzickou kondici (a tím Michalik skutečně byl) žádný problém. Vše může dokreslit citace Michalikova kolegy Miroslava Kalouska, který k jeho náhlé smrti uvedl:
„Znali jsme se dlouho. Ještě mu nebylo šedesát, byl to sportovec plný života…Upřímnou soustrast pozůstalým. Je mi to moc líto“.
Jak to skutečně bylo se smrtí Věslava Michalika, zda za ní stálo selhání sportovcova srdce při nenáročném výletu, nebo tomu srdci někdo – nějak „pomohl“, už se asi nedozvíme, leccos ale naznačuje další politik STAN obviněný v kauze Dozimetr:
„A to, že Věšek umřel tři dny před zásahem (Dozimetr) v červnu 2022? Nikdo mi nevysvětlí, že ho nezabili. Já říkám, že to byli buď Rusové, nebo rozvědka, nebo někdo takový…
Náhody se prostě nedějí. Tomu já nevěřím.“
https://infakta.cz/rozhovor-s-petrem-hlubuckem-cast-2-strujci-dozimetru.html
Psali jsme:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
