Hřbitovy i hřbitůvky po celé naší zemi se v prvních listopadových dnech každoročně rozzáří mihotavými světélky svíček a rozkvétají podzimními květy ozdobených hrobů. V tyto dny častěji než jindy vzpomínáme na ty, kteří již překročili práh mezi časem a věčností.

Nad tajemstvím života a smrti se v dušičkovém čase zamýšlejí hojněji i lidé, kteří se jinak posledními věcmi člověka ve svých myšlenkách příliš nezabývají. Světélka, která pak hlavně ve večerních hodinách problikávají ze hřbitovů podzimním šerem dloužících se večerů, jsou výrazem vzpomínky, a alespoň u některých lidí jistě i vyjádřením víry ve vítězství života nad smrtí.

Odchod z tohoto světa může mít velmi různorodou podobu. Někdy v kruhu svých nejbližších, jindy při nečekané dopravní nehodě. Někdy za plné péče zdravotníků v nemocničním pokoji či na operačním sále, jindy naopak následkem zlého zacházení v opuštěnosti vězeňské cely či na popravišti.

Začátek listopadu je spojen s jedním smutným výročím, které nám připomíná právě ty, kteří zahynuli násilnou rukou bolševiků při politickém puči v Rusku 7. listopadu roku 1917 a ve dnech, měsících i létech následujících. Toto datum poznamenalo moderní dějiny tak výrazně, jako málokteré jiné. Někteří historikové zastávají názor, že se jedná dokonce o nejzásadnější datum celého dvacátého století. Můžeme bez nadsázky říci, že tehdejší události v Rusku nadlouho vykloubily běh evropských i světových dějin.