V současnosti automatizování výroby nejvíce zabraňuje levná síla z rozvojových zemí. Automatizaci také zabraňuje i levnější pracovní síla z východní Evropy. Kdyby totiž na celém světě měla veškerá pracovní síla jednotnou hodinovou nebo úkolovou sazbu, tak by tato záležitost konečně donutila majitele továren nahrazovat tuto levnou ruční výrobu někdy sice dražšími, ale zato efektivnějšími stroji.
Zatímco Čeští politici vidí řešení problém nedostatku levné pracovní síly v jejím dovozu z východní Evropy anebo ve formě nelegálních migrantů, tak já vidím spíš problém v nedostatku automatizace. Vyspělost země se totiž neměří podle počtu obyvatel nebo pracovních sil, protože kdyby tomu tak bylo, tak by rozvojová Indie nebo průmyslová Čína musela být bohatším státem než Spojené státy americké nebo Švýcarsko.
Mgr. Bc. Pavel Herman, MBA, MPA
Čeká nás průmyslová revoluce: První se odehrála koncem 18. století, kdy manufaktury využívaly energii vodních toků a páry. Druhá na počátku 20. století v podobě pásové výroby, využívání elektřiny a spalovacích motorů. Třetí odstartovala v 70. letech s příchodem mikroprocesorů, využíváním počítačů a automatizací výrobních linek. Čtvrtá průmyslová revoluce bude představovat chytré továrny, kde inteligentní zařízení převezmou některé z činností, které dodnes vykonávali lidé.
Je to už více než 50. let, kdy pronesl jeden z bojovníků za lidská práva onu známou větu: „Mám sen.“ Já mám samozřejmě také sen. Ten sen je o tom, že konečně bude současná oligarchie nekompetentních herců a politiků jednoho dne definitivně nahrazena odborníky z jednotlivých oborů a vědci, tj. technokracií.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
