1. Udělejme si pořádek ve vlastní straně.
Od nástupu Mirka Topolánka do vedení ODS přišel do chodu strany zvláštní liberalismus. Regiony a oblasti přestaly být řízeny, začaly si dělat, co se jim zachtělo. Tyto roky nezájmu o vlastní členskou základnu v mnohém rozhodly o tom, kde se strana v tuto chvíli nachází. Mirek Topolánek moc dobře věděl, že právě jeho nezájem o regiony vedl k růstu k vlivu lobbistů v ODS. Možná mu to i vyhovovalo, neboť jeho Marek Dalík byl exemplárním příkladem neprůhledného vlivového hráče v ODS. Vrcholem bylo, že jako předseda jim nakonec dal i mediální nálepku, nálepku, kterou všichni používají doposud „kmotři“.
Petr Nečas sice mediálně vystupoval proti této skupince výrazně ostřeji, sílu na radikální změnu však neměl. Kosmetické změny několika vykroužkovaných „kmotrů“, nominantů do Výkonné rady, byla jen velmi slabá odpověď na stav uvnitř ODS. Nyní jsme se zbavili „svého“ pražského Hrdličky (cena byla neskutečně vysoká – rozpad 101) a věřím, že se zbavíme i dalších. J

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz