Z každé strany se na mě valí informace a doporučení, proč volit toho a v čem je špatný ten druhý, anebo opačně. Kupodivu jsem si po celou dobu kampaně zachoval chladnou hlavu a nenechávám se strhnout davovým šílenstvím. Přívrženci Ing. Zemana se považují za majitele země… Přívrženci prof. Drahoše zas za „nadčechy“ (rozuměj jakousi formu nadčlověka)… Zemanův tábor to zkouší přes migraci… Drahošův zase přes zdravotní stav…

Z probíhající kampaně mám velmi, velmi rozporuplné pocity a upřímně, nechce se mi volit ani jeden z těch dvou. Už jen proto, že dokázali rozeštvat republiku. Už jen proto, že ani jeden neumí být „moudřejší“ a ustoupit. Objevili se nám tu dva býci, kteří se perou o to, kdo bude „reprezentovat“ republiku v zahraničí. Upřímně – je mi to téměř (!!!) jedno, kdo z nich to bude. Já chci, aby hlava státu byla vnímána všemi Čechy jako hlava státu. Byť bych nenáviděl toho či onoho sebevíc, nikdy bych netvrdil, že ona osoba není „mým“ prezidentem. Respektuji demokracii, respektuji demokratickou volbu, takže respektuji rozhodnutí většiny. Ať vyhraje ten či onen, ať vyhraje ten, kterého budu (a nebo nebudu) volit, bude to můj prezident. Protože prezident je jedním z pilířů republiky!

Vůbec nerozumím tomu, proč na sebe lidi útočí. Nechápou demokracii? Nerozumí tomu, v čem tedy demokracie spočívá? Skoro bych řekl, že to je přece v té VĚTŠINĚ. To, že se hrstka musí podřídit většině, ať se jí to líbí (nelíbí) sebevíc. O tom to přece je…