Dnešní den na kyjevském Majdanu byl pro mne velikou školou. Na Ukrajinu jezdím poměrně často a jako cíl ji doporučuji všem fňukalům, jež mají pocit, že se nám v ČR žije zle. Hlavně hoši na sociálních dávkách, kteří mají na cigarety a pivo, by potřebovali okusit, jaké to je nemít nic, ale opravdu nic k jídlu. Dotaz obyčejných lidí nezní jako u nás „Co jsi dnes jedl?“ ale „Jedl jsi dnes?“. V hovorech s lidmi je znát zmar, Ukrajina je pevně spoutána korupcí, místa na úřadech, ve zdravotnictví a školství se běžně „kupují“, sociální systém nefunguje, důchodce má na sklenku mléka denně. Málokdo spoří, neboť panuje názor, že to stejně někdo rozkrade. Lidé upadají do politické letargie, nevěří, že se něco změní, pokud bude vládnout levice či pravice. Jeden otec mne prosil, ať pomohu jeho synovi dostat se na vzdělání do ČR, neboť v této zemi prý nemá budoucnost.

Lidé na Majdanu (kyjevské náměstí) uvěřili, že orientace na demokratickou Evropu může být pro ně zárukou lepšího vývoje. Schází se tam zajímavá směsice lidí, zahlédl jsem eurooptimisty, nacionalisty, royalisty, náboženské fanatiky, fotbalové chuligány… ale hlavně, obrovské množství běžných, chce se mi napsat řadových obyvatel Ukrajiny, kteří už prostě dostali všeho dost a pustili se do revoluce. Všudypřítomná dojemná sounáležitost mladých se starými, mužů s ženami, organizátorů s demonstranty.

Mé dnešní zážitky: obrovský mráz, zpívající a skandující lidé, mladíci sprejující nápis „Hrdinové Majdanu nebudou zapomenuti“, zápach hořících pneumatik, distribuce polévky a oblečení, staříci pytlující sníh a led pro všudypřítomné barikády, nápisy na balkonech „Tady žijí lidé“. Absolutně nejsilnějším negativním zážitkem byl dnes pochod s odhaleným tělem třetí z obětí nepokojů. Mladíci nesoucí rakev prošli přímo kolem mne, a jelikož jsem byl na vyvýšeném místě, viděl jsem přímo do rakve. Bezděky jsem se přidal ke skandování „Sláva hrdinovi“, „Janukovič je vrah“ a „Pryč se zločincem“.

Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.