Děkuji, pane předsedající. A dalším bodem je lidská hamižnost. Pardon, dneska se to nazývá úspěšný podnikatelský záměr nebo podnikatelská aktivita. Ano, už od dob Marie Terezie vysazujeme smrk ztepilý. Roste rychle, má dobře zpracovatelné dřevo a přináší vysoké zisky. To jsou zisky. Takže v současné době namísto 11 %, což bylo na našem území přirozené zastoupení, jej máme více než 50 %. Na stejném místě nám roste už 4. až 5. generace, a to se všemi negativními důsledky, jako plísně, které zůstávají, a všichni škůdci, kteří zůstávají v této půdě.

A teď minusy. Smrk má mělký kořenový systém... (Opět poznámky zleva.) Já nevím, jestli má cenu... Dobře. Čili smrk má mělký kořenový systém, a proto je náchylný k vývratům a k polomům. Během sucha nedosáhne na spodní vodu. Je oslaben a není tedy schopen kůrovci čelit. Suché roky 2015, 2016, 2017 znamenaly pokles podpovrchové vody a rychle rostoucí smrk tuto vodu potřebuje k tvorbě pryskyřice, tedy k obranné tekutině, bez níž se nedokáže bránit, a pokud ji nebude mít, tak škůdci tento strom zahubí. Naše lesy jsou v současné době smrkové pouště. Postrádají listnáče a to urychluje nebo ulehčuje přesun brouků na další stromy.

Třetím problémem je transformace státních lesů, ke které došlo v 90. letech, což bylo za ministra nebo za ředitele pana Olivy. Stání lesy ztratily část výrobních kapacit, to znamená dělníky, stroje, pily, nemovitosti. Dalším problémem je, že stromy prodáváme dneska obchodním společnostem, které kácejí na obrovských plochách. Velkoplošná těžba vysušuje krajinu a snižuje odolnost proti větu a tento způsob těžby je natolik závažný, že překonává i ta ekosystémová narušení.