Právní předpisy se mění doslova každý den, některé z gruntu, jiné nenápadně. Právní řád je natolik roztříštěný a nepřehledný, že je čím dál těžší vůbec právo správně aplikovat. Nemá valného smyslu, aby se posluchači právnických fakult učili platné právo, je jim to k ničemu. Než vystudují, bude stejně všechno jinak. Stačí, když si osvojí jen některé konstantní principy a mohou doufat, že ani ty se v budoucnu (příliš) nezmění.

Co bychom však vyučovat měli, a to nejen na právnických fakultách, je úcta k právu. Ta totiž u nás dostává řádně „na frak“. Začalo to „slavnou“ privatizací Václava Klause, kdy ekonomika (samozřejmě že zcela účelově) právo tak dlouho „předbíhala“, až jej úplně „předběhla“. Absence závazných, přísných a jednoznačných pravidel byla tehdy naprosto nutnou podmínkou. Nikdo se nechtěl zdržovat a omezovat. Majetku bylo přece tolik !

Od té doby se v lidech pevně zakořenila neúcta k právu. Namísto toho, aby přizpůsobili své chování právním předpisům, hledají způsoby, jak je fikaně obejít, pokud je ostentativně s jistým vzrušením přímo úmyslně neporušují. Za posledních 20 let měli přitom nesčíslně negativních příkladů v samotných čelných politicích, jejichž arogance k zákonům, které sami spoluvytvářeli, byla ohromná.