Vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně poslankyně, kolegové, kolegyně.

Tento návrh zákona se tady rodil velmi těžko. To všichni víme a ta historie už tady byla i řečena. Já se na něj dívám trošku jinak. A už jsem to říkal u nás na výboru, že z toho slova GDPR, před kterým se každý posadil na zadek a najednou zjišťují, že pětadvacátého příští týden nastane ten daný osudný den, kdy budeme muset chránit ona osobní data, tak se dokonce domnívám, že tento zákon jde proti ochraně osobních údajů. Ale nejenom osobních údajů, ale všeobecně údajů nejenom toho dotyčného, ale jeho rodinných příslušníků. To je takový zásah do práv těch, kteří chtějí dělat něco pro společnost ve veřejném zájmu, to znamená, že se stanou politiky. A my tady všichni to děláme už několik let, od té doby, co tady jsme, ale měli jsme doposud právo, aby ten dotyčný, nebo ta dotyčná osoba přišla, legitimovala se a viděli jsme jasně, že máme ne digitální, ale písemnou stopu o tom, kdo o nás požadoval ty údaje. Protože potom, když se objevilo něco v Blesku, tak jsme se také na to mohli podívat, kdo si ty údaje získal a třeba je i nepravdivě použil. A tam se potom člověk musí bránit. A musí se bránit soudem.

Já jsem zmínil GDPR. Vezměte si, že tady komise pro práci kanceláře Senátu de facto vzala zavděk nějakými skoro miliony korunami, které jsme vyložili na to, abychom osobní údaje tady u nás ochránili. A nebudu mluvit o obcích, pražských obvodech, které vyhodily sta tisíce, miliony korun úplně nesmyslně. Přitom se zeptáte v sousedním Německu, co to s nimi udělalo, oni říkají nic, v podstatě u nás se nic nezměnilo. Byl to jenom strašák. Opět někdo si z práva dělá velmi dobrý byznys. A my jsme ti, kteří stojíme na tom začátku, vysíláme ty strašáky. A když si vzpomenu na jednání na našem výboru, že místo, aby náměstkyně vysvětlila konkrétní podobu toho GDPR, tak se otáčí k dámě, která byla odbornice, která na to má dneska papíry a dělá to pro ty druhé, aby se jí ptala a uměla odpovědět na to, co se my jako senátoři ptáme.