Pane předsedající, nic se neděje. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, my, co jsme byli nebo nebyli na vojně, tak se domnívám, že to, co nám tady přistálo v Senátu, by se dalo nazvat jako záškodnická činnost. Líp by to nešlo. Kolega Rabas mluví o něčem, co použilo ten základní zákon jako nosič. My jsme se tady o těch věcech, o svobodném přístupu k informacím, neměli vůbec bavit. Já jsem to nepochopil. Tady je směrnice. Tu směrnici jsme nepřijali včas. Německo ji přijalo, mám dojem, shodou okolností v ten poslední den, kdy ji přijmout mohli. Přijali to Rakušané a další státy se s tím nějak vyrovnaly. Čili my tady jednáme dvě věci dohromady, dokonce v některých okamžicích tři věci. A v tom, aby se čert vyznal.

My všichni jsme měli slib, kterým jsme slíbili, že se budeme snažit co nejlépe legislativní proces, který je v parlamentu, doprovázet.

Já se dostanu k meritu věci, o které tady zrovna jednáme, to je to GDPR ve zkratce. Je to obchod se strachem. Vyvolala se iluze. Radnice, kraje, Senát začaly nakupovat nesmyslně služby a ten zákon ještě furt není. My vůbec nevíme, jak to dopadne, co v něm bude. Ale všichni narvali na základě těchto obchodníků, co jim doporučili, obrovské peníze a upravovali mobiliáře, vybavení radnic, zajištění osobních dokladů a všechno možné. A přitom vůbec nevíme, jak to dopadne. Přitom nám stačilo jenom jednoduše okopírovat směrnici. Využít těch šest nebo kolik slovíček, co říkal Miloš Vystrčil, a jenom to upravit. Proč jsme, a už to tady bylo řečeno, papežštější než papež? Proč Rakousko osvobodilo své obce a proč my je tam jdeme dávat na ten pranýř?