Je to cirka 10 let, co jsem byl zpravodajem horního zákona. Vzpomínám si velmi dobře, že tehdy se tam projednávaly pouze legislativní otázky, to znamená změna, mám dojem, z Československa na Českou republiku atd. Já jsem v té době chtěl měnit úhrady.

Bylo mi vysvětleno, ať do toho v žádném případě nešťourám, že to je velmi složité téma, že samozřejmě by to zasáhlo celou republiku, že se to musí pořádně prodiskutovat. Tehdejším náměstkem ministra průmyslu a obchodu bylo slíbeno, že se připravuje velká novela horního zákona. Je 10 let poté. Já se ptám ministerstva, bohužel tady není pan ministr, takže aspoň prostřednictvím jeho kolegy Dienstbiera, co stát udělal za tu dobu? Proč to stát nechal zakonzervované? Proč vlastně teď přichází s novelou, která není velká novela, jenom malá, a svádí se to na tlak občanů některých oblastí, kde je nebezpečí, že by se tam mohly dělat průzkumy na těžbu břidlicového plynu, nebo dokonce jeho těžbu.

Zajímavé je, že, mám dojem, většina z těch, kteří se touto záležitostí zabývali v minulosti, zejména v těch oblastech, kterých se to týkalo, tak pochopili, že ministerstva v podstatě zatím brání ty občany v těch prostorech. Já bych potřeboval vědět, kolik bylo vydaných povolení na průzkumné oblasti v této záležitosti. Já se domnívám, že možná žádné. Nevím. Ale nevím o tom, že by se někde tyto věci děly, možná tam, v těch místech, kde to potřebujeme ne kvůli tomu plynu, ale kvůli tomu, abychom tam potom udělali úložiště klasického zemního plynu, který k nám táhneme.

10 let poté – nic se nestalo. Ono by se dalších 10 let podle všeho nestalo zase vůbec nic. V té době, kdy jsem se zajímal o navýšení úhrad, tak mi jeden pan starosta, který je zasažen těžbou kaolinu na jedné straně, na druhé straně kamenolomem... Já jsem se ptal, kolik z těch úhrad tato obec dostává. Pane starosto, to jsem taky byl v té době starostou, 20 tisíc korun. 20 tisíc korun ročně! To znamená, oni měli spočítáno, že jedna Tatra, která projede jeho obcí, plně naložená bílým kaolinem, kdy ta Tatra to mastí, z toho létá bílý prach, zřejmě v severních Čechách mají většinový problém s hnědým prachem, nebo na Sokolovsku u nás. Ale tam mají bílý prach, všechno je bílé. Takže jedno auto byly dvě koruny. Tisíc aut projede plně naložených a ta obec z toho má potom 20 tisíc. Takže ty směšné úhrady, o kterých tady mluvím, jsou naprosto směšné. Kdo se v této oblasti vyzná, tak víte, že z toho uděláte sotva 20 m2 komunikace. Z toho, co dostává tato obec. A teď se ptám, jakou má hodnotu lidský život v ČR? Můžeme si odpovědět na základě událostí, které nejsou zrovna tak dávné a prosákly na veřejnost – a neměly prosáknout.

Já se teď ptám, jakou hodnotu má ten život těch lidí, kteří bydlí v těchto těžebních oblastech, kdy musí dýchat prach, kdy musí snášet otřesy, hlučnou dopravu. V podstatě ten stát si těchto lidí, že tam žijí, ve finále i kolikrát pracují v těch odvětvích, nedovede vážit. A ukazuje to úplně jednoznačně výší úhrady, kdy v podstatě se mění procenta, ale pro obce se nezmění vůbec nic. Takhle si tento stát váží těch občanů, kde se dobývá nerostné bohatství ČR.