Horník (TOP 09): Bylo mi vysvětleno, ať do toho v žádném případě nešťourám

Je to cirka 10 let, co jsem byl zpravodajem horního zákona. Vzpomínám si velmi dobře, že tehdy se tam projednávaly pouze legislativní otázky, to znamená změna, mám dojem, z Československa na Českou republiku atd. Já jsem v té době chtěl měnit úhrady.

Bylo mi vysvětleno, ať do toho v žádném případě nešťourám, že to je velmi složité téma, že samozřejmě by to zasáhlo celou republiku, že se to musí pořádně prodiskutovat. Tehdejším náměstkem ministra průmyslu a obchodu bylo slíbeno, že se připravuje velká novela horního zákona. Je 10 let poté. Já se ptám ministerstva, bohužel tady není pan ministr, takže aspoň prostřednictvím jeho kolegy Dienstbiera, co stát udělal za tu dobu? Proč to stát nechal zakonzervované? Proč vlastně teď přichází s novelou, která není velká novela, jenom malá, a svádí se to na tlak občanů některých oblastí, kde je nebezpečí, že by se tam mohly dělat průzkumy na těžbu břidlicového plynu, nebo dokonce jeho těžbu.

Zajímavé je, že, mám dojem, většina z těch, kteří se touto záležitostí zabývali v minulosti, zejména v těch oblastech, kterých se to týkalo, tak pochopili, že ministerstva v podstatě zatím brání ty občany v těch prostorech. Já bych potřeboval vědět, kolik bylo vydaných povolení na průzkumné oblasti v této záležitosti. Já se domnívám, že možná žádné. Nevím. Ale nevím o tom, že by se někde tyto věci děly, možná tam, v těch místech, kde to potřebujeme ne kvůli tomu plynu, ale kvůli tomu, abychom tam potom udělali úložiště klasického zemního plynu, který k nám táhneme.

10 let poté – nic se nestalo. Ono by se dalších 10 let podle všeho nestalo zase vůbec nic. V té době, kdy jsem se zajímal o navýšení úhrad, tak mi jeden pan starosta, který je zasažen těžbou kaolinu na jedné straně, na druhé straně kamenolomem... Já jsem se ptal, kolik z těch úhrad tato obec dostává. Pane starosto, to jsem taky byl v té době starostou, 20 tisíc korun. 20 tisíc korun ročně! To znamená, oni měli spočítáno, že jedna Tatra, která projede jeho obcí, plně naložená bílým kaolinem, kdy ta Tatra to mastí, z toho létá bílý prach, zřejmě v severních Čechách mají většinový problém s hnědým prachem, nebo na Sokolovsku u nás. Ale tam mají bílý prach, všechno je bílé. Takže jedno auto byly dvě koruny. Tisíc aut projede plně naložených a ta obec z toho má potom 20 tisíc. Takže ty směšné úhrady, o kterých tady mluvím, jsou naprosto směšné. Kdo se v této oblasti vyzná, tak víte, že z toho uděláte sotva 20 m2 komunikace. Z toho, co dostává tato obec. A teď se ptám, jakou má hodnotu lidský život v ČR? Můžeme si odpovědět na základě událostí, které nejsou zrovna tak dávné a prosákly na veřejnost – a neměly prosáknout.

Já se teď ptám, jakou hodnotu má ten život těch lidí, kteří bydlí v těchto těžebních oblastech, kdy musí dýchat prach, kdy musí snášet otřesy, hlučnou dopravu. V podstatě ten stát si těchto lidí, že tam žijí, ve finále i kolikrát pracují v těch odvětvích, nedovede vážit. A ukazuje to úplně jednoznačně výší úhrady, kdy v podstatě se mění procenta, ale pro obce se nezmění vůbec nic. Takhle si tento stát váží těch občanů, kde se dobývá nerostné bohatství ČR.

Když jsem se touto záležitostí zabýval myšlenkově, tak mi došlo, a to už tady řekla paní kolegyně Baudyšová, že vlastně nejlepší je, abychom ty nerostné suroviny nechali tam, kde jsou, protože možná budoucí generace to bude umět těžit lépe, a možná i ten stát se bude umět chovat trošku jinak, trošku tržněji, a bude z toho mít víc třeba jako ve zmiňované Kanadě.

Zrovna Kanada a Austrálie jsou společnosti, které investují obrovské finanční prostředky do území, kde se nerosty hledají. ČR je oblastí, kde jsou dodneška ještě velmi zajímavé nerostné suroviny. Jsem z oblasti, kde se mluví o titanu. Pardon, o indiu.

Když jsem s těmi těžaři mluvil, tak jsem zjistil, že kdyby se u nás indium vytěžilo v tom prostoru, a je jenom na našem katastru a na sousedním katastru – vedle v obci Tellerhäuser, tak že bychom za vytěžení my na českém území mohli získat do rozpočtu 200 milionů korun.

Ale 200 milionů korun, samozřejmě které by šly časem, při těch nízkých úhradách, o kterých tady mluvíme. Pro mě dneska jako pro starostu je nejlepší, aby to v té zemi zůstalo. My jsme dali souhlas s průzkumem před nějakými 6 lety. Očekávali jsme korektní jednání od těžařů nebo od geologů, kteří to průzkumné území zkoumali. Zjistili jsme, že vlastně je to jenom česká firma, s.r.o., která až dosáhne toho, že to území se bude moci stát tím územím, kde se bude moci těžit, tak celou tu firmu takhle s tím celým svým know-how prodá. A pak zjistíte najednou, že ty peníze jdou z Kanady, jdou z Austrálie, protože tam těžební společnosti mají povinnosti refinancovat svoje zisky taky právě do hledání nových ložisek.

Takže ať to zůstane všechno pod zemí a bude nejlíp! Nejlíp by asi fakt bylo, kdybychom se tímto zákonem dneska nemuseli vůbec zabývat.

Mluvilo se tady o tom, jak de facto bude, nebo jaké změny nastanou, když zvýšíme úhrady. Nenastane vůbec nic. Už to tady někdo řekl.

Ona to není jenom cena za tu surovinu, ale je taky cena, jakou surovinu poptáváte, s jakou kvalitou. Žula, granit může být takový, že žulové kostky se k nám vozí až z Číny. Uděláte výběrové řízení jako starosta, nejste si vědom, nebo nejste znalý v té oblasti, tak to pro vás někdo udělá, tam si dáte, že chcete dlažební kostky 100 x 100. Oni vám je přivezou, budou z Číny, jenom vy nebudete vědět, že za 20 let se vám rozpadnou, protože nebudou mít dostatečnou nasákavost, dostatečnou tvrdost apod.

Takže nestrašme se tady tím, že když zvýšíme úhrady, že v ten okamžik tam snad klesne ten průmysl dobývací, jakýkoliv. Čili tímto já bych se tady v žádném případě nezabýval.

5 let fixace. Proč 5 let, proboha? Trh se vyvíjí, trh je rychlý. Podnikatelé na něj umí reagovat, umí stavět v zónách nové fabriky, reagují na podmínky, které zrovna jsou. Proč stát si toto právo odebírá a je papežštější než papež? Nerozumím tomu, nerozumím vůbec těm věcem, které se odehrávají v oblasti případné těžby břidličných plynů. Všichni mluvíme o ochraně vod, ale dochází někomu, že vy když budete těžit břidličný plyn, tak neprovrtáte tu zem, aby z toho byl ementál. Ta zem nějak drží, občas se někde propadne na Ostravsku apod. Ale vy uděláte destrukci té horniny. Díky té destrukci se to celé zbortí a dochází k zemětřesením. A to je o hodně větší problém. Ano, díky tomu potom jsou ohroženy zdroje pitné vody. Asi budete mít v povědomí, že v Americe v oblastech, kde se těžba tohoto plynu už několik let praktikuje, nebylo zemětřesení žádné. Dneska jich mívají i přes 100 ročně v těch oblastech. To je to nebezpečí, které já vidím, v tom malém územím malinké ČR – tam je to zásadně nebezpečné.

Já osobně budu se přiklánět k tomu názoru a k tomu pozměňovacímu návrhu, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, aby se navýšila úhrada. V každém případě je zapotřebí těm obcím, které mají stížené životní prostředí, kde se dobývání koná, tak aby aspoň něco z toho taky měly. Jinak ty obce vesměs vymírají, mluvím o Podkrušnohoří konkrétně, a lidé se stěhují do jiných oblastí a jezdí do práce, byť dělají třeba v tomto báňském průmyslu, tak jezdí autem. To asi taky není úplně dobré pro životní prostředí. Proč nežijí tam, kde by jim bylo dobře, ale ten stát jim ani nevytvoří ty podmínky.