Za úpadek pravicového paradigmatu na české scéně nemůže ani tak myšlenka volnějšího státního aparátu, ale spíše konkrétní představitelé, kteří se za pravicové politiky považovali. Tato problematika se však tohoto obecného tématu netýká.

Jak by se česká pravice měla změnit, aby obstála v řešení nejdůležitějších problémů současnosti? V každém případě by se měla částečně vrátit ke svým kořenům, nikoli však k tvrdému kapitalismu. Pravicová politika má sílu bojovat proti zbytečným byrokratickým nesmyslům, ovšem za předpokladu, že sama nesmysly produkovat nebude (jak jsme byli již několikrát svědky) a vyhne se všeljakým šíleným experimentům.

Z čeho pramení tvorba obzvláště ekonomických nesmyslů? Mnoho vlád se žene za dosažením maximální transparentnosti všech kapitálových operací, tudíž stále přibývá úředníků a institucí,  které mají dbát o správnost pěněžního toku. Výsledkem jsou kontroloři kontrolorů, kteří kontrolují kontrolu o kontrole kontroli všech kontrol. Jaký je účel? Vláda se může pochlubit, že peníze plynou tam, kam mají, ovšem ve výsledku jsou náklady na zajištění transparentnosti mnohem vyšší, než je míro rizika "ulití" části kapitálu mimo.