Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem pro to, aby se řešil problém insolvence, který se dotýká velkého počtu našich lidí, našich obyvatel. Problémem je, že nedokážeme selektovat, nakolik ti lidé se dostanou do dluhové pasti ne svým vlastním zaviněním, ale jinými okolnostmi a ne svou lehkomyslností, kterou hromadí další a další dluhy. Podle tohoto návrhu například bude dlužník oddlužen, jestliže za tři roky splatí alespoň polovinu pohledávek věřitelů nebo za pět let alespoň 30 % pohledávek nebo bude po sedm let o splácení pohledávek usilovat. Pak může být uspokojení věřitelů nižší než 30 %. Ale usilování o splacení pohledávek je velmi neurčitý právní pojem, který bude moct být v praxi dle mého názoru snadno zneužíván a může to vést na straně věřitelů k tomu, že se nedostanou ke svým penězům vůbec. Předpokládám tedy, že ministerstvo, případně pan ministr, má připraveno pro druhé čtení nějaké zpřesnění tady toho ustanovení tohoto pojmu a nějaké zpřesnění.

Důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že účelem novely má být řešení problému dluhových pastí a zároveň umožní návrat některých dlužníků do legální ekonomické činnosti. Je ale možné se také dívat na tu novelu tak, že se jenom snaží řešit následky předlužení, ale neřeší se důvody, které k tomu nadměrnému zadlužování vedou. Měly by být snad řešeny příčiny snadného zadlužování v ČR jako jsou snadné úvěry, reklamní masáže ze strany sdělovacích prostředků a podobně. To samozřejmě není otázka regulace v insolvenčním zákoně, ale velmi úzce to souvisí s tímto problémem, který se dnes snažíme vyřešit.