A zdaleka se k tomu chytračení neuchylují jen ti, kdo si třeba ani příliš neuvědomují, na jak tenkém právním ledě se leckdy pohybují, a že když se prokáže, že si vymýšleli, může to být dražší než třeba pokuta za překročení povolené rychlosti. Připomínám v téhle souvislosti výrok obhájkyně opilce, který loni na pražském Smíchově autem srazil a zabil dívku čekající na autobusové zastávce – prý si za smrt může částečně sama, protože včas neuskočila! Ten navíc ukazuje, že někdy spíše úsměvné české chytračení může nabýt i podob, při nichž úsměv na rtech stoprocentně zamrzne.

A také nejde o žádný nový jev, který bychom mohli připsat například nynější větší svobodě. Tomu, že některým se z ní příliš zatočila hlava a pletou si ji s anarchií, domnívají se, že svoboda je i svobodou od jakýchkoli pravidel, svobodou od běžných morálních zásad. Vzpomínám si, jak za mnou kdysi dávno přišel kolega ze zaměstnání, a jestli bych mu prý nepodepsal, že jsem odpracoval ani už nevím kolik desítek hodin na stavbě jeho rodinného domku. Na můj nechápavý pohled reagoval: „Ale to je přece jen JAKO!“