Omlouvám se Zbyňkovi Petráčkovi, vím, že jeho glosa „Sucho, které cítíme“ (LN, 1. 6.), byla o něčem jiném a citát výše, týkající se globálního oteplování, není jeho názorem, nýbrž jen ilustrací.

Přesto, myslím, stojí za to se nad tím citátem zamyslet. Zamyslet se nad tvrzením, že něco vymyšleného musí nutně působit ekonomicky a společensky negativně. Přesněji, jen negativně nebo od začátku do konce negativně.

Typickým příkladem je masový automobilismus. Není pochyby, že v jeho základech je určitá iracionální ideologie. Dnes už se to tolik nezdůrazňuje, ale v 90. létech se podpora masového automobilismu zdůvodňovala jako konkrétní naplňování jedné z lidských svobod, svobody pohybu. Argument, který by sám potřeboval zdůvodnění. To je pro ideologie dost typické, že staví spíše na víře než na nepochybných argumentech navzdory tomu, jak racionálně se mohou tvářit.