Vidět a být viděn

Zásadu vidět a být viděn na silnici ctím a rozumím snaze ji uplatnit. Jak by ne, neosvětlený chodec v tmavém osvětlení mne mnohokrát vystrašil a vyšetřoval jsem mnoho případů, které skončily tragicky. Ministerstvo dopravy předložilo návrh, který na neosvětlené komunikaci stanovuje povinnost používat reflexní prvky. Jen zapomněli stanovit, kde mají být rexlexní prvky umístěny, jak mají být velké a jakou mají mít odrazivost. A nemají v zákoně ani zmocnění, aby mohli podrobnosti stanovit ve vyhlášce. Výsledkem je paskvil, kdy knoflíček z reflexu na čepici velikosti 1 cm splňuje požadavky. A je to celé k ničemu. Vlastně není.

Nelze si nevšimnout, že BESIP spustil masivní kampaň. Budou se prodávat ve velkém proužky na rukávy. Je to na neosvětlené temné silnici téměř k ničemu, ale někdo se napakuje.

Reflex má jednu nevýhodu, musí na něj dopadnout světlo, aby měl co odrazit. Je tedy důležité, jak daleko svítí reflektory auta. Tlumená světla mají dosah omezený a na chodci nejprve osvítíte boty, jak se přibližujete postupně světlo stoupá, max. do pasu a to už jste téměř u chodce. Reflexní pásek na lokti je o ničem.

Dospěl jsem při legislativním procesu k názoru, že lepší něco než nic a snažil jsem se stav napravit. Jednak jsem do pozměňovacího návrhu napsal, že velikost a umístění stanoví ministerstvo vyhláškou a jednak jsem si dovolil do zákona uvést, že pokud chodec použije neoslňující světlo, nemusí mít reflexní prvky. A opět zmocnil ministerstvo, aby stanovilo podmínky pro použití světla. Pokud se u reflexu bavíme o viditelnosti chodce v desítkách metrů (u dálkových světel samozřejmě víc) pak u aktivního osvětlení se musí počítat s viditelností chodce na stovky metrů. A osobně je mi jedno, jestli si bude svítit ledkou nebo mobilem. Bude každopádně vidět a o to jde.

Narazil jsem. Nášivková a pásková lobby zvítězila. Smutno mi bylo z vlastních kolegů.