Od roku 1996 začaly jednotlivé městské části postupně zřizovat parkovací zóny s přednostním stáním rezidentů. A na magistrátu si v posledním roce rychle všimli, že peníze vybrané za porušování zákazu stání těch, co tam nebydlí, jsou vítaným přilepšením do rozpočtu. Stala se z toho prostě svérázná daň: „Potřebuješ parkovat v Praze? Zaplať nám!“ (A to nemluvím o odtazích, za které zaplatíme mnohem více než za pokutu a přitom tyto peníze ani nejdou do městského rozpočtu…)

Dřív muži zákona dohlíželi na pořádek a klid v ulicích. Dnes řeší především špatné parkování. Na nic jiného jim už skoro nezbývá čas. Pokud vás v Praze náhodou někdo přepadne, okrade nebo znásilní (což vám nepřeji), nebudou policajti po ruce. Jejich hlavní pracovní náplní není „pomáhat a chránit“, ale šmejdit po ulicích a sledovat, jestli nějaký „cizinec“ bez rezidenční karty nestojí, kde nemá. Feťáci, bezdomovci, zloději, kapsáři, rušení nočního klidu, to všechno městskou policii zajímá až v druhém plánu. Hlavní je rozdat co nejvíc botiček a vybrat co nejvíc pokut.

A to je špatně. Řešení je přitom jednoduché a čisté. Zrušme parkovací zóny a za vjezd do Prahy zaveďme mýtné. V Londýně to tak funguje už přes deset let. Rezidenti mají výraznou slevu, zatímco „cizinci“ raději zaparkují na záchytných parkovištích na periferii a použijí MHD. Mýtné zaplatíte pohodlně po webu nebo pomocí SMS a kontrolují to kamery, zaznamenávající poznávací značku vozidla. Z čehož plyne, že se londýnští policisté už nejsou „výběrčí daní“. Mají čas věnovat se tomu, k čemu jsou určeni: hlídání našeho bezpečí. Chodí po ulicích a místo rozdávání pokut sledují věci, které ohrožují občany a znepříjemňují jim život.

Protože právě tohle je smyslem existence obecního policajta a posláním obecního policajta. Máte ho znát jménem a vědět, že několikrát za den projde vaší ulicí. Máte vědět, že až ho budete potřebovat, bude někde poblíž.

Chci mít svou ulici bezpečnou, ne plnou botiček.