Moravané (člen Evropské svobodné aliance), neparlamentní tolerantní strana širokého politického středu (s tradicí od roku 1994), a moravské subjekty sdružené okolo Moravského kulatého stolu prosazují – zatím neúspěšně – obnovu samosprávy historických zemí Moravy, Slezska a Čech v rámci státu Česká republika. Shrňme si důvody, které nás k tomu vedou, a naznačme, o co přesně naším snažením usilujeme.

S dějinami Moravy jsme byli všichni seznámeni na základních školách tím způsobem, že v 9. století existovala Velkomoravská říše s Cyrilem a Metodějem, jejíž část se později stala součástí přemyslovských držav – toť vše. Učebnice a učitelé již většinou nezdůrazňují, že od 12. století až do roku 1918 existovalo samosprávné Moravské markrabství se svébytnými a bohatými dějinami. Markrabství mělo značnou autonomii, vlastní zemský sněm, vlastního panovníka a často jen slabou vazbu na sousední České království, s nímž sdílelo země Koruny české, Svatou říši římskou i Rakouský stát. Ve druhé polovině 19. století se slovanská část politické reprezentace Moravy (pod vlivem idejí Františka Palackého) sice rozhodla pro český národně-státoprávní program, rozhodně se však nezřekla samosprávy své země. Tento proces vyvrcholil vznikem Československa v r. 1918, odsunem Moravanů německého jazyka po květnu 1945 a nelegálním zrušením Země moravskoslezské komunistickým totalitním režimem k 1. lednu 1949. Od tohoto momentu tedy po mnoha staletích na mapě nenalezneme Čechy, Moravu ani Slezsko, které přestaly právně existovat – představme si, kdyby takto centrální vláda v Londýně zrušila Skotsko, Anglii, Wales… Tento v rámci vyspělé Evropy naprosto šokující stav se nepodařilo změnit ani v roce 1968, ani po listopadu 1989, často s naznačením nebezpečí moravského nacionalismu.

Roku 1990 československé Federální shromáždění přijalo usnesení, ve kterém považuje zrušení Země moravskoslezské za nespravedlivý akt, přičemž petice 630.000 občanů požadující rehabilitaci Země moravskoslezské nebyla v Praze vyslyšena. Ač se v prvním řádku platné ústavy hovoří o „občanech ČR v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, bylo roku 2000 zřízeno 14 drahých a nefunkčních krajů, podobných, jaké zavedl komunistický režim v roce 1949 – které nerespektují historické hranice zemí (moravské Dačice či Svitavy jsou zařazeny do českých krajů, Kraj Vysočina je „napůl“ v obou zemích) a rozhodně neoslabují extrémní centralizaci České republiky. Statisíce lidí hlásící se k moravské národnosti nejsou v zákoně definováni ani jako většina, ani menšina. V médiích neustále slyšíme o Čechách a Češích, Morava a Moravané jsou důsledně opomíjeni a moravská města typu Moravský Krumlov jsou nesmyslně označována za česká či dokonce v Čechách ležící.