Častá účast v předvolební kampani a diskuze s lidmi mě inspirovaly k tomu, abych se pokusil stručně vysvětlit, proč volím Svobodné já a zároveň tak odpovědět na nejčastější argumenty a námitky, které nám lidé říkají.
Základní kámen úrazu se vždy odvíjí od tématu stát, potažmo silný stát. Politikům se totiž povedlo lidem vnutit myšlenku, že stát je ten, který se má o vše postarat. Má o všem vědět, vše registrovat, kontrolovat, přerozdělovat a řídit. Podařilo se jim také namluvit, že státní peníze jakoby vznikají samy a nepatří nikomu. S jakou automatičností dnes slyšíme od lidí prohlášení typu: „Stát by se měl už konečně postarat, stát by měl zařídit, stát musí pohlídat“ a podobně.
Když potom jako Svobodní tento vzorec nabouráme a přijdeme s tím, že stát nezařídí, nepomůže a nepohlídá, mnohé to šokuje. Jaktože se nepostará? A kdo to jako bude dělat? To jako bude anarchie nebo co? Tyto otázky musíme zodpovídat dnes a denně, ale je to dobře a přinášíme tím nový pohled na zažité věci.
Předně je třeba si uvědomit dvě základní věci. Stát není žádná virtuální entita, ale 200 obyčejných poslanců, kteří jej řídí. Státní rozpočet není balík peněz, které se někde samy od sebe zjeví, ale posíláme je poslancům my všichni, ať už platíme daně z příjmu jako živnostníci nebo nakupujeme mléko v obchodě jako důchodci. 200 poslanců rozhoduje o NAŠICH penězích. Je zajímavé, že lidé stále opakují, že stát se musí postarat, ale zároveň nikdo nevěří politikům. Jak tedy tento rozpor může fungovat? Jak se ukazuje ze zkušeností z kontaktní kampaně napříč republikou, mnoho lidí si stát a 200 politiků vůbec nespojuje a je potřeba neustále tuto věc vysvětlovat a přípomínat. Jak zní věta „stát rozhodne o spravedlivém rozdělení peněz“ oproti „politici rozhodnou, komu pošlou peníze“ ? Anebo „zdroje jsou“ vs. „zvýšíme vám ceny zboží, abychom na to měli“ ? Stejná věc, pouze jiná formulace. A klamat veřejnost, to je to, co zatím politici umí nejlépe.
Také je potřeba vyvracet argument o anarchii. Svobodní nechtějí zavést bezpráví. Nechtějí zrušit možnost nezaměstnaných hledat práci nebo ochranu spotřebitele. Pouze si myslíme, že na tyto funkce nemá mít monopol stát a těch 200 poslanců. Již dnes je běžné, že existují fimy, které se zabývají testováním potravin a zveřejňují výsledky v časopisech nebo serverech zaměřených na toto téma. Vedle nefunkčních úřadů práce máme agentury, které dělají stejnou činnost, s tím rozdílem, že kdyby práci lidem nenašly, tak zkrachují. Vše je jen o tom, že si méně státu mnoho lidí ještě neumí představit.
Volání po silném státu je tedy voláním po silných a mocných politicích. Jednoduše proto, že nikdo jiný stát neřídí a v konečném důsledku mají poslední slovo vždy ti poslanci. Kolik z nás má iluze, že tam někdy budou sedět čestní, charakterní a pravdomluvní lidé? Příliš kladných odpovědí bych asi nedostal. A tyto iluze nemají ani Svobodní. Přestože do politiky jdou, tak politikům nevěří a chtějí omezit i sami sebe ve prospěch občanů. Proto chceme štíhlý stát, nízké daně a málo úřadů. Čím méně pravomocí budou politicí mít, tím méně toho mohou ukrást.
A právě proto, že jako většina obyvatel nevěřím politikům, nemyslím si, že 200 poslanců může rozhodnout lépe než my sami, čtu si na účtenkách, kolik posílám státu na daních a rozčiluji se ve frontách pro zbytečná povolení na úřadech, volím Svobodné.
Miroslav Jahoda
koordinátor kontaktní kampaně
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
