Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych se vás zeptal prostřednictvím pana předsedajícího, co je dnes za den. Dnes je čtvrtek. Tento týden je týden vyhrazený pro jednání Poslanecké sněmovny. Z jednacího řádu jasně vyplývá, že ve čtvrtek se máme zejména věnovat interpelacím na členy vlády a na pana premiéra. A vy v této době, v době vašich kauz, které začínají ohrožovat demokratický systém, troufnu si říci i právní stát, neřkuli nakonec i samotnou ústavnost, tak svoláte mimořádnou schůzi, která znamená jediné, že dnes interpelace nebudou.
A že těch kauz není málo. Já si to dovolím shrnout. Jenom kauzy třeba pana vicepremiéra a ministra zahraničí a životního prostředí v jedné osobě, pana Macinky za poslední necelé dva dny, tak jsme zaregistrovali v zásadě čtyři zásadní kauzy. Té první - vydírání a nátlak na prezidenta republiky - se tady vlastně věnujeme už dva dny a je to ten primární důvod, proč jsme požádali o hlasování o nedůvěře vlády.
Rozhodně nemůže zapadnout to, jakým způsobem, byť teď trošku couvá po mediálním tlaku, kryje pan Macinka ruské agenty. Seškrtal opatření, která měla chránit před ruskými špiony a sabotéry, kteří působí pod diplomatickým krytím. Vzpomeňme na kauzu Vrbětice. Byli to agenti GRU, kteří měli diplomatické krytí, kteří zavraždili občany České republiky. Teď tato opatření byla připravována s NCOZ a tajnými službami.
Třetí kauza - pan Macinka se evidentně bojí kontrolní role médií, novinářů, lustruje si je a zakazuje konkrétním novinářům přístup na vlastní tiskové konference. A v neposlední řadě v těch posledních hodinách jsme zaznamenali, že neuváděl pravdivě informace ve svém majetkovém přiznání, kde neuvedl svoji majetkovou účast paradoxně v ukrajinské firmě, a je zjevné, že patrně tímto spáchal přestupek.
Vrátím se ještě k jedné jeho kauze nebo spíš zázraku vlastně, kdy on jako ministr životního prostředí vyřešil problém, který trápí celý svět, který je vědecky prokázán, a to jsou klimatické změny. Pan ministr životního prostředí Macinka zrušil příslušný odbor, prohlásil, že klimatická změna neexistuje, tím celý svět zachránil a tento problém vyřešil. Tak to samozřejmě není. To všechno jsou důvody, proč by měl být odvolán, a to všechno jsou věci, na které bychom se ho bývali rádi ptali při interpelacích.
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
Nicméně to není všechno, na co bychom se rádi ptali. Máme tady měsíc, přes měsíc, nebo bohužel i dlouhodobě trvající prohlášení špiček SPD, které zpochybňují to, co se stalo ve Vrběticích. Jak jsem zmiňoval, jednoznačně prokázaná záležitost, že se jednalo o ruské agenty GRU, o vměšování ruské moci, útok na našem svrchovaném území a vraždy našich, našich občanů. A ve stínu toho všeho, a vypadá to, jako by pan premiér byl největší svatoušek z vlády, ale ono to tak není. Všichni si moc dobře pamatujeme, jak ohlašoval, velkolepě ohlašoval, jak vyřeší svůj gigantický kolosální střet zájmů, jak se vzdá účasti ve svých firmách, jak na ně nikdy nebude mít již vliv. Co se stalo k dnešnímu dni? Vůbec nic, nic se nestalo. Pan premiér je pořád v kolosálním střetu zájmů a na pozadí všech ostatních kauz jeho koaličních partnerů mu vláda přiklepává protizákonně další dotace. A ve stínu toho všeho, a na to budu upozorňovat pořád, je předložen protizákonný návrh státního rozpočtu.
Tento návrh porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Já, když jsem si to zhruba počítal, tak ho porušuje o 68 a půl miliardy korun. A dokonce se tím již zabývala i Národní rozpočtová rada a ta říká zcela jednoznačně, že ten návrh státního rozpočtu opravdu je v rozporu, tedy porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A dokonce pan předseda této Národní rozpočtové rady říká, že je to ještě více, že je to o zhruba 70 miliard korun. A to, vážení, opravdu není žádná legrace. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není jenom nějaká vyhláška, nějaké pravidlo, to je zákon. A návrh státního rozpočtu je v rozporu s paragrafem 10 odst. 1 a paragrafem 10a tohoto zákona. A co hůř, vaše vláda chce tyto paragrafy zrušit, chce se držet jen maastrichtských kritérií, která stanoví deficit jako procento HDP. Chcete odstranit ze zákona česká fiskální pravidla a nahradit je evropskými standardy.
O čem to svědčí? Že jakákoliv konsolidace veřejných financí je vám úplně, ale úplně lhostejná. A bohužel to říkáme i směrem k Motoristům, kteří měli opravdu silná slova o tom, jak budou bránit české finance, jak budeme směřovat k vyrovnaným rozpočtům. Pravý opak je pravdou a já se těším na to vaše hlasování. A co je na tom to nejhorší? Že vláda, ačkoliv má, a znovu toto budu pořád opakovat, samozřejmě má právo navrhovat státní rozpočet, ale nemá nejmenší právo porušovat zákony, které platí nejen pro ni, ale pro všechny ostatní. Zákony, znovu opakuju, nejsou doporučení. Zákony tvoří základní pravidla fungování naší společnosti. A dovolte, kolegové, a já vám to budu připomínat při všech čteních státního rozpočtu, vzpomeňte si na svůj poslanecký slib. Slíbili jste, že budete dodržovat zákony České republiky, pokud budete hlasovat pro protizákonný návrh státního rozpočtu, de facto porušujete svůj poslanecký slib. (Projevy nesouhlasu oslovených.)
To jsou všechno věci, které jsou opravdu velmi závažné, mohl bych v tom výčtu pokračovat, a to jsou věci, na které se chceme ptát, budeme ptát, ať už interpelace zrušíte, nebo nezrušíte.
Je tady celá řada nováčků v Poslanecké sněmovně, já bych rád, a omlouvám se za to, nechci působit edukativně, ale rád bych jim vysvětlil podstatu a význam interpelací. Omlouvám se za to, ale cítím tu povinnost zejména k nováčkům z řad koalice, aby si uvědomili, čeho jsou v tuto chvíli součástí. (Rozhovor dvojice poslanců před řečnickým pultem.)
Já poprosím pana předsedu, aby tady přede mnou byl klid. Děkuju. (Předsedající: Ano, prosím o klid.) Já chápu, že některé to nezajímá, podstata interpelací, nakonec o ně evidentně nestojíte, bojíte se jich. (Projevy nesouhlasu .) Bojíte. A já se k tomu dostanu, že vy budete... Kolega Nacher za chvíli nepochybně bude nějak argumentovat. K tomu já se na závěr ještě vyjádřím, tak mi do toho, prosím, neskákejte, abych mohl mluvit plynule, aby se to nezdržovalo.
Interpelace jsou důležitým parlamentním nástrojem, kterým zákonodárný sbor kontroluje výkonnou moc. Jejich význam spočívá zejména v několika funkcích. V první řadě je to funkce kontrolní. Parlament prostřednictvím interpelací dohlíží na činnost vlády a ověřuje, zda jedná v souladu se zákony. Ano, to bylo to, co jsem říkal před chvílí. Zda jedná v souladu se zákony a ve veřejném zájmu.
Odpovědnost vlády. Interpelace posilují princip politické odpovědnosti výkonné moci vůči parlamentu. To je typický rys parlamentní demokracie.
Další funkcí je transparentnost a informování veřejnosti, protože právě odpovědi na interpelace jsou veřejné, čímž přispívají k otevřenosti politického rozhodování.
Politická diskuse a pluralita názorů. Interpelace totiž umožňují opozici formulovat kritiku vlády, tak jak jsem činil před chvílí, a otvírat tato témata, která by jinak zůstala stranou politické debaty. A vy se těmi kauzami snažíte účinně promlčet. Ale to opravdu nedopustím.
A v neposlední řadě je to preventivní účinek. Vědomí, to samotné vědomí možné interpelace vede vládu v normálním státě k obezřetnějšímu a odpovědnějšímu výkonu moci. V našem případě tedy to tak asi bohužel není.
Něco málo ještě k historii interpelací, protože to je také důležité si uvědomit. Samotné kořeny interpelací sahají k samotnému vzniku parlamentních systémů v Evropě, tedy jak předpokládám, všichni dobře tady víme, tedy do Anglie v 17. století. Tehdy parlament postupně získával svá práva a získal i právo ptát se krále a jeho ministrů na výkon jejich moci, zejména v oblasti daní, armády a správy státu. Interpelace se rozvinuly v 19. století, byly formovány jako modernější nástroj v souvislosti s rozvojem konstitučních a parlamentních monarchií. Objevují se tak třeba ve Francii, v Německu, ale i u nás, v Rakousku-Uhersku a dalších státech. Takže interpelace u nás mají dvousetletou tradici. V této době se interpelace stávají klíčovým prvkem odpovědné vlády, tedy vlády závislé na důvěře parlamentu.
A konečně ve 20. století se interpelace rozšířily do drtivé většiny demokratických států světa, staly se běžnou součástí parlamentní praxe, byly přizpůsobeny všem parlamentním, ale i poloprezidentským systémům a začala se rozlišovat, co známe i my tady v našem parlamentu, jejich ústní a písemná písemná forma. Po druhé světové válce se jejich význam ještě zvýšil, a to v souvislosti s důrazem na lidská práva, otevřenou vládou a kontrolu moci. Tedy dnes jsou interpelace považovány za standardní znak fungující demokracie. Jeden z nejzásadnějších dostupných kontrolních nástrojů poslanců, prostředek politické, ale nakonec i mediální komunikace. Jsou jednoznačně nezastupitelným prvkem parlamentní kontroly. Abych to shrnul. Interpelace vznikly jako reakce na potřebu omezit a kontrolovat výkonnou moc. Od svých počátků v raném parlamentarismu se vyvinuly v pevně zakotvený institut moderních demokracií, který zajišťuje odpovědnost vlády, transparentnost a veřejnou politickou debatu.
Nepochybně sem za chvíli přijde kolega Nacher a bude říkat, jak to fungovalo v minulém období. A já ho předejdu a pár informací k tomu řeknu, protože očekávám, že i nám bude vyčítáno, že mnohdy byly mimořádné schůze právě ve čtvrtek, kdy mají být interpelace, o jejichž významu jsem před chvílí hovořil. Nicméně bych rád upozornil na to, že dnes je 29. ledna, první mimořádná vládní schůze v řádném týdnu jednání Sněmovny, v minulém období byla 15. června, června 2022, půl roku později. Projednávali se tam tisky v devadesátce, na kterých mimochodem byla většinová shoda napříč politickým spektrem. Bylo to v době, kdy začínaly obstrukce tehdejší opozice, v dnešní době drtivé většiny vládní koalice.
Dnes jsme v lednu. Do dnešního dne v této Sněmovně od voleb nikdo neobstruoval, neobstruoval ani minutu, ani minutu. Nepochybně k využití obstrukčního mechanismu, který má smysl několikrát, dvakrát, třikrát za volební období, u těch nejzásadnějších věcí, s kterými opozice nesouhlasí, dojde, ale nic takového se tady doposud nestalo. Pořád jednáme k věci a to, co se stalo v úterý, tak za to opozice rozhodně nemůže, za to může vicepremiér vaší vlády a to, že pan premiér, který zodpovídá za členy vlády, nebyl schopen se k tomu vyjádřit. Oceňuji, že včera ráno se nakonec vyjádřil, byť to vyjádření bylo tak plytké, jak bylo a na to konto jsme dali návrh na hlasování o vyslovení nedůvěry vlády. Těch témat je celá řada, těch věcí, na které bychom se vlády chtěli ptát, je ještě více, proto apeluju na poslance, aby vládní koalice, aby byť toho si třeba nejsou vědomi, nebyli součástí této promlčovací taktiky, a nepodpořili návrh programu této mimořádné schůze.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
