Děkuju. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu vystoupení paní ministryně, tak se určitě očekává, že se vyjádřím i k tomu mému pozměňovacímu návrhu. Takže mi dovolte v tomto závěrečném čtení několik poznámek k tomuto návrhu zákona.
Od začátku této debaty říkám jednu podstatnou věc. Původní změna, která vstoupila v účinnost od roku 2024, měla racionální základ. Stát přece nemá dlouhodobě vyplácet státní podporu na spoření na stáří lidem, kteří už starobní důchod pobírají. Smyslem třetího pilíře je motivovat k vytváření rezerv na období stáří, nikoliv poskytovat další státní benefit ve chvíli, kdy tato životní fáze již nastala. To byl jednoznačně legitimní cíl a dle mého soudu jednoznačně správný směr a není náhoda, že tento princip následně potvrdil i Ústavní soud.
Zároveň ale platí i druhá věc a to také říkám po celou dobu průběhu projednávání této novely. Při realizaci této změny vznikl problém, který zde dnes řešíme. Vznikla skupina takzvaných uzamčených účastníků, tedy lidí, kteří přišli o státní příspěvek, ale zároveň nemohli bez finanční ztráty ze systému odejít. A já od začátku říkám zcela jasně: tento vedlejší efekt nebyl dobrý a je správné ho napravit.
Proto podporuji řešení, které umožní těmto lidem bezsankční výstup ze systému. To je určitě správné a přiměřené a určitě je to i férové. Ale právě proto jsem zároveň od začátku kladl otázku, zda je nezbytné jít ještě dál, zda máme zpětně kompenzovat i ty, kteří se sami rozhodli ze systému odejít. Tedy nikoliv lidi skutečně uzamčené, ale ty, kteří učinili individuální rozhodnutí na základě tehdy platných pravidel. A právě zde se podle mého názoru vede legitimní a principiální debata, protože tady už nejde o odstranění stavu bez možnosti volby. Tady už nejde o nápravu uzamčení. Tady jde o zpětnou kompenzaci v důsledku individuálních rozhodnutí. A já se proto ptám, je správné... (Odmlka pro hluk v sále.) Tak děkuju. Proto se ptám, je správné, aby stát zpětně přebíral odpovědnost za každé individuální ekonomické rozhodnutí? Je správné, aby se zpětně měnily důsledky jednání, která lidé učinili podle tehdy známých podmínek? Nevytváříme tím precedent do budoucna? Proto jsem předložil ten zmiňovaný pozměňovací návrh, který ponechává řešení pro uzamčené účastníky, ale vypouští zpětné kompenzace těm, kteří již ze systému vystoupili. Ne proto, že bych chtěl být na ně tvrdý. Ani ne proto, že bych neviděl ten lidský rozměr celé situace, ale proto, že si myslím, že stát musí být předvídatelný a že zákonodárce má odstraňovat skutečné systémové nespravedlnosti, nikoliv zpětně mazat všechny důsledky změn veřejných politik. Protože pokud dnes řekneme, že stát zpětně kompenzuje každé negativní rozhodnutí po změně pravidel, vytváříme do budoucna velmi problematický princip. A znovu to zdůrazním. Tady opravdu nejde, jak paní ministryně zmiňovala, o rozpočtový problém. Fiskální dopad je skutečně relativně malý. Tady jde o princip. O stabilitu pravidel. O odpovědnost za individuální rozhodnutí, o předvídatelnost právního prostředí. Můj pozměňovací návrh proto zachovává legitimní cíl původní reformy. Zachovává pomoc těm, kteří se skutečně ocitli v pasti systému, ale zároveň nepřekračuje hranici plošných zpětných kompenzací.
Dámy a pánové, myslím si, že právě takový přístup je dlouhodobě udržitelný, systémově správný a také férový. Proto vás chci v tom závěrečném hlasování požádat o podporu mého pozměňovacího návrhu. Děkuju vám za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Vznikne novelou nepříznivý precent?
