Sezóna je jen jedna, ale i během roku hospoda funguje pro místňáky - štamgasty. Provozní, možná majitel, ochotný a usměvavý srdcař, vymýšlí, co může, aby se uživil. Pohlreich by to asi nedal, dostal by infarkt hned při prvním pohledu na menu, kde kromě klasiky v podobě smažáku a guláše nejdeme i takové speciality jako je „expreso“ místo espressa a podobné další gastronomické lahůdky.

Taková restaurace samozřejmě žádnou online pokladnu nepotřebovala, vše se psalo na lístek. Překvapilo mě, že po objednání už jsme si nemohli přesednout k jinému stolu, na který tak nepražilo slunce. Zeptal jsem se pana provozního, proč to nejde. Prý nás má v online aplikaci a nemá funkci „přesadit hosta“. To chápu.

Dali jsme se do řeči a hned po druhé větě následoval příval výtek směrem k Babišovi a hlavně EET. Zeptal jsem se, kolik je to stálo a i taková malá bazénka bude platit navíc 1 000 Kč měsíčně a pořizovací náklady na techniku byly 50 000 Kč. Část z toho si podnikatel může odepsat, ale to není podstatně. Co je na celém EET nejhorší nejsou snad ani náklady, šílený je hlavně ten opruz. Místo toho, aby se hospodský věnoval hospodě a dobrým jídlům, tak řeší terminály, čtečky, aplikace, tiskárny a hlavně žije v neustálém strachu, aby něco nepokazil, protože i za hloupou chybu může pořádně zaplatit. V takovém prostředí se obava z podnikání stále zvětšuje, na podnikatele je hon, hlavně na ty malé a střední, kteří konkurují velkým korporacím jako je třeba Agrofert.