Při této příležitosti pronesl tato památná slova: „Byla chyba, že se Evropská unie nedokázala intenzivněji a radikálněji vypořádat s jevy, jako jsou daňové ráje přímo v rámci Evropské unie.“ Vzhledem k tomu, že pan premiér Sobotka ekonomice ani daním tradičně nerozumí a podnikatele vždycky bral a bude brát pouze jen jako svoloč a dojnou krávu pro své socialistické experimenty, dala by se mu jeho naivní víra v boží boj proti tzv. rájům odpustit. V poslední době bohužel podobná slova zaznívají čím dál častěji i od vrcholných představitelů Evropské unie, která by ráda omezila suverenitu a svobodu v rozhodování jednotlivých členských zemí o daňových zákonech. V Bruselu by rádi ujařmili poslední pravicové a konkurenceschopné evropské ekonomiky. Cukrem v podobě eurodotací a bičem v podobě jejich zastavení se snaží proti vůli obyvatel zavést evropský superstát, kde společná daňová politika je jedním z jeho základních atributů. Co bude výsledkem?

Dnes je již velmi jednoduché přesunout sídlo společnosti mimo Evropu. Harmonizací daňových sazeb, kterou můžeme chápat jako nátlakové zvýšení firemních daní tam, kde jsou nižší než je průměr velkých členských států, bude docíleno pouze toho, že se opět velká část firem ještě více naštve a definitivně přesune své sídlo úplně mimo Evropu. Není to ale vina firem, že se snaží přežít a neplatit loupeživé daně, je to vina levicových politiků. Čeká nás další pokles konkurenceschopnosti, další zvýšení nezaměstnanosti a další chudnutí zejména těch sociálně nejslabších občanů. Boj proti daňovým rájům je nejen nesmyslný, ale i kontraproduktivní. Buďme rádi, že ráje existují, protože daňovou sazbou konkurují zemím s vysokým firemním zdaněním a aspoň v určité míře nedovolí levicovým politikům zavést například 100 % zdanění. Pane Sobotko, prosazujete-li boji proti ráji, chcete zavést peklo.