Ono se v dnešní době není ani čemu divit. U nás totiž činí minimální mzda, tedy ochrana před chudobou, 50,6 Kč za hodinu, což je jedna z nejnižších v celé unii. Nedávné zvýšení o 500 Kč nás posunulo pouze před Estonsko. Němci si drtivou většinou právě odklepli minimální mzdu 230 Kč za hodinu, kde z 601 poslanců bylo pouze 5 proti a 61 se zdrželo. "Těžce pracující, levní a nechránění", to byla v Německu realita za časů, kdy minimální mzda nebyla stanovena. V ČR tato situace přetrvává i se stanovenou minimální mzdou. Zákoník práce je často porušován křížem krážem nebo zaměstnavateli naprosto ignorován. Přesčasy se berou jako loajalita k firmě a často nejsou propláceny. Zaměstnanci ze strachu na tyto podmínky přistupují a raději nevyužívají ani ze zákona stanovené přestávky. Důvody, že navýšení minimální mzdy vytěsní pracovní místa, jsou pravdivé jen do určité míry a nebyly prokázány. Minimální mzda by měla pokrýt životní potřeby, a to se v ČR často neděje. Pokud je poměr minimální a průměrné mzdy, která je kolem 25 000 Kč a na kterou většina občanů ani nedosáhne, jen asi 30%, tak to už je opravdu na zamyšlení.

Pavel Janeček, KSČM