Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo,

vyjádřím se k otázce nedobrovolných sterilizací žen a jejich možného odškodnění, za něž lobbuje téměř 40 ženských organizací. Otázka údajných nedobrovolných sterilizací a případných odškodnění žen, které jimi byly postiženy, je otázkou velice citlivou. Od prováděných zákroků uběhlo totiž více než třicet let, a tak lze dnes již těžko zjistit, zda se jednalo o sterilizaci dobrovolnou, která byla provedena s písemným souhlasem té ženy, nebo nedobrovolnou bez souhlasu. To je opravdu dlouhá doba na to, abychom stoprocentně určili, které ženy v době zákroku zvolily tuto metodu jako druh antikoncepce a dnes tvrdí, že k tomu byly dotlačeny pod nátlakem, a které byly ke sterilizaci nuceny nebo k němu dokonce neudělily souhlas.

Předkladatelé tohoto zákona tvrdí, že podmínky na odškodnění jsou splněny i přesto, že byla ženě poskytnuta sociální dávka, aby souhlasila s výkonem. Ale pokud se zákrokem souhlasila, to znamená, podepsala informovaný souhlas a za to poté pobírala nějaké dávky, nevidím žádný důvod k odškodnění. Tehdejší finanční motivace na základě svobodné vůle nemůže přece být dnes důvodem pro poskytnutí další finanční kompenzace. Poskytnutí dávky je spíše dokladem, že žena byla řádně informována o povaze výkonu, souhlasila s ním a dokonce inkasovala finanční kompenzaci, což mimo jiné vede k domněnce, že s výkonem za kompenzaci souhlasily spíše ženy, které v rození dětí spatřovaly zdroj příjmů, a proto jeho výpadek jim stát nahrazoval touto dávkou. Dělat z těchto případů kauzy hodné dalších finančních odškodnění nemá ani logiku ani jakékoli morální opodstatnění.