Politická debutantka povytáhla obočí. Sáhla do skříně pro koktejlky, pročísla vlas. A vydala se do kasina v očekávání večera stráveného ve společnosti proklatě bohatých a zahraničních gentlemanů. Casino Happy Day na Masarykově nádraží ji přátelsky pláclo přes nos pachem smažených nudlí, neb jeho vstupní hala zároveň slouží vietnamskému rychlému občerstvení. Debutantka vytáhla foťáček a zvěčnila velkolepý exteriér. Pak šla dál. Za překližkovou stěnou, za špinavou plentou, v dekadentním šeru se otevřel pohled na nitro herní svatyně nabouchané automaty. Tři hazardní hráči pomalu zvedli býčí šíje od blikajících monitorů. Tady už se politická debutantka fotit neodvážila, aby jí hráči od pohledu bohatí na trestní rejstřík nedali přes hubu. Rozumně couvla a pelášila domů.

 Casino Happy Day na Masarykově nádraží vás vítá pachem smažených nudlí. Debutantka vytáhla foťáček a velkolepý exteriér zvěčnila.

Náklonnost starosty Lomeckého k hazardu je dávno veřejně známá a propíraná. Propukla asi před rokem, kdy se Lomeckému v rámci celoměstské regulace heren a kasin podařilo prosadit zachování 21 „kasin“ na Praze 1. Od té doby starosta stále dokola omílá, že se jedná výhradně o luxusní kasina, ale několik dalších zaplivaných semenišť kriminality jako to na Masarykově nádraží funguje v okolí dodnes (nejbližší je hned za rohem v Hybernské ulici). Klíčová otázka zní: „Jaká byla kritéria pro výběr „kasin“, která si MČ Praha 1 na svém území přála zachovat?“ Povídá se leccos o tom, že ta kritéria byla hodně, hodně vysoká a neveřejná.